10

Skutečná surovina bohatství

TIRANA – Chudé země vyvážejí suroviny, jako jsou kakao, železná ruda či surové diamanty. Bohaté země vyvážejí – často do zmíněných chudých zemí – složitější produkty, jako jsou čokoláda, automobily či drahokamy. Chtějí-li chudé země zbohatnout, měly by přestat vyvážet své zdroje v surové formě a soustředit se na to, jak k nim přidat hodnotu. Jinak získají lví podíl z hodnoty a všechna dobrá pracovní místa bohaté země.

Chudé země by mohly následovat příkladu Jihoafrické republiky a Botswany a využívat svého přírodního bohatství k vynucování industrializace omezováním vývozu nerostů v surové formě (této politice se lokálně říká „beneficiace“). Měly by to však opravdu dělat?

Některé myšlenky jsou horší než špatné: jsou přímo vyklešťující, poněvadž interpretují svět způsobem, který klade důraz na druhotné záležitosti – řekněme na dostupnost surovin – a činí společnosti slepými vůči slibnějším příležitostem, jež mohou ležet jinde.

Vezměme si Finsko, což je málo lidnatá severská země obdařená velkým počtem stromů. Klasický ekonom by prohlásil, že vzhledem k tomuto bohatství by země měla vyvážet dřevo, což Finsko dělá. Naproti tomu tradiční rozvojový ekonom by namítl, že by země dřevo vyvážet neměla a místo toho by k němu měla přidávat hodnotu a prodávat papír nebo nábytek – což Finsko také dělá. Veškeré produkty související s dřevem však představují pouhých 20% finského exportu.