0

Vzpoury spravedlivých

V některých okázalých kruzích začalo být moderní považovat ateismus za známku lepšího vzdělání, vyvinutější civilizace, osvícenosti. Nedávné bestsellery naznačují, že náboženské přesvědčení je vážně výrazem zpozdilosti, projevem primitivů ustrnulých v temných dobách, kteří teprve musí dohánět vědecký rozum. Náboženství, tvrdí se, je zodpovědné za násilí, útlak, chudobu a mnohé další špatnosti.

Není těžké najít příklady, o které se taková tvrzení opřou. Může ale být náboženství také silou dobra? Existují případy, kdy náboženské přesvědčení přichází na pomoc i těm, kdo jej nemají?

Poněvadž jsem přínosů ani ran lpění na té či oné víře nikdy nezakusil, může zavánět pokrytectvím, budu-li bránit ty, kdo takovou zkušenost mají. Když však člověk v televizi sleduje barmské mnichy, jak se staví proti bezpečnostním silám jednoho z nejrepresivnějších režimů světa, jen stěží lze u náboženského přesvědčení nevidět jistý klad. Barma je hluboce náboženskou zemí, kde téměř všichni muži stráví jistý čas jako buddhističtí mniši. I ten nejbrutálnější barmský diktátor musí váhat, než na muže v kaštanových a šafránových rouchách jejich náboženství poštve smrtící sílu.

K barmským mnichům se vedle mnišek v růžových šatech brzy přidali studenti, herci a další, kdo se chtějí zbavit vojenské junty. Byli to ale mniši a mnišky, kdo udělal první krok; odvážili se protestovat, když to ostatní už do velké míry vzdali. A učinili tak s mravní autoritou své buddhistické víry.