16

Evropa solidarity, nejen disciplíny

BERLÍN – Původně byla Evropská unie tím, co psychologové označují za „fantastický objekt“, tedy vytouženým cílem, který inspiruje představivost lidí. Viděl jsem v ní ztělesnění otevřené společnosti – sdružení národních států, které se vzdaly části své suverenity v zájmu společného dobra a vytvořily unii, jíž nedominuje žádný stát či národnost.

Krize eura však proměnila EU v cosi radikálně odlišného. Členské země se dnes dělí do dvou kategorií – věřitelé a dlužníci –, přičemž hlavní slovo mají věřitelé. Německo coby největší a úvěrově nejbonitnější země zaujímá dominantní postavení. Zadlužené státy platí za financování svého dluhu značné rizikové prémie, což se odráží v jejich vysokých nákladech na půjčky v celé ekonomice. Ty je zatlačily do deflační spirály a zapříčinily jejich značnou – a potenciálně trvalou – konkurenční nevýhodu oproti věřitelským zemím.

Tento výsledek není odrazem nějakého záměrného plánu, ale spíše řady politických přehmatů. Německo o dominantní postavení v Evropě neusilovalo a zdráhá se přijmout povinnosti a závazky, které taková pozice obnáší. Nazývejme to tragédií Evropské unie.

Zdá se, že nedávné události dávají důvody k optimismu. Úřady podnikají kroky na nápravu svých chyb, zejména rozhodnutím vytvořit bankovní unii a programem přímých měnových transakcí, který by umožňoval neomezenou intervenci Evropské centrální banky na trhu suverénních dluhopisů. Finanční trhy jsou ujišťovány, že euro tady zůstane. Může to být bod zvratu – za předpokladu, že bude náležitě posílen dalšími kroky směrem k větší integraci.