0

Reviving Georgia’s Western Dream

Nedávná nestabilita v Gruzii zasadila ránu mezinárodní reputaci této země coby novopečené demokracie a představuje problém také pro Evropskou unii. Tváří v tvář listopadovým protestům v ulicích prohlásil prezident Michail Saakašvili, že jde o spiknutí rusko-gruzínského magnáta Badriho Patarkacišviliho s cílem sesadit vládu. Uzavřel tedy opozičně naladěnou soukromou televizní stanici Imedi TV (která patří Patarkacišvilimu), na devět dní vyhlásil výjimečný stav a vypsal na 5. ledna předčasné prezidentské volby.

Už od Saakašviliho inaugurace v lednu 2004, jemuž v roce 2003 předcházela „růžová revoluce“, vyvěšuje gruzínská vláda při oficiálních příležitostech vlajky EU. Gruzínci tento zápal sdílejí. Výzkum veřejného mínění provedený v září 2007 Mezinárodním republikánským institutem ukázal, že vstup do EU podporuje 81% Gruzínců.

Bez ohledu na výsledek voleb však nedávná krize odhaluje nedostatek angažovanosti EU ve prospěch bezpečnosti a demokracie v Gruzii. Navzdory strategické poloze Gruzie, která leží u Černého moře a má hranice s Ruskem, Ázerbájdžánem a Tureckem – a navíc se nachází na klíčové obchodní cestě spojující EU, Írán, Rusko a střední Asii –, Evropa v otázce nejtrvalejších politických problémů této země pouze přešlapuje na místě.

Gruzínci – tedy přinejmenším jejich politická elita – dobře chápou, že členství v EU je přinejlepším vzdálená vyhlídka. To oslabuje politický význam Evropské politiky sousedství (ENP), iniciativy formulované v roce 2004 s cílem zamezit vzniku nových dělicích linií mezi rozšířenou EU a jejími sousedy. V listopadu 2006 podepsaly EU a Gruzie Akční plán ENP, avšak je nepravděpodobné, že by splnil očekávání.