12

Jak zvrátit opětovné znárodňování Evropy

NEW YORK – Krize eura, ani zdaleka nepolevující, prochází v& posledních měsících obratem k& horšímu. Operacemi dlouhodobého refinancování (LTRO), jež bankám eurozóny přinesly půjčky ve výši přes bilion eur za jedno procento a finančním trhům značné zklidnění, se Evropské centrální bance podařilo uvolnit nastupující zadrhávání úvěrů. To přineslo značnou úlevu finančním trhům a výsledné nadechnutí zamlžilo podstatu zhoršování stavu; to však patrně dlouho nevydrží.

Fundamentální problémy nejsou vyřešeny; ba mezera mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi se dokonce dále rozšiřuje. Zdá se, že krize vstoupila do fáze, která je sice méně volatilní, ale má zkázonosnější potenciál.

Na počátku krize byl rozpad eurozóny nepředstavitelný: aktiva a pasiva denominovaná ve společné měně byla natolik vzájemně provázaná, že by rozpad způsobil neřízené zhroucení. Jak se ale krize vyvíjela, finanční soustava eurozóny se postupně přeorientovala podél národních hranic.

V& posledních měsících tento trend nabral na obrátkách. LTRO umožnily španělským a italským bankám zapojit se do velice výnosných a nízkorizikových arbitráží s& dluhopisy jejich vlastních zemí. A preferenční přístup, jehož se ECB dostalo u jejích řeckých dluhopisů, odradí ostatní investory od držení suverénního dluhu. Bude-li to ještě několik let pokračovat, začne být možný rozpad eurozóny bez zhroucení (vejce v& omeletě se podaří opět oddělit), avšak centrální banky věřitelských zemí by pak držely obrovské, těžko vymahatelné pohledávky vůči centrálním bankám dlužnických zemí.