NEW YORK – Jedna z interpretací finančních krizí říká, že v řadě událostí jde, slovy Nasíma Táliba, o „černé labutě“ – neplánované a nepředvídatelné zvraty měnící běh dějin. Já však ve své nové knize o finančních krizích, Crisis Economics (Krizová ekonomika), která pojednává nejen o současné krizi, ale také o desítkách jiných, k nimž v průběhu dějin došlo napříč vyspělými i rozvíjejícími se trhy, dokládám, že finanční krize jsou naopak předvídatelné „bílé labutě“. Současné dění – druhé stadium globální finanční krize – nebylo o nic méně předvídatelné.
Krize jsou nevyhnutelným důsledkem hromadění makroekonomických, finančních a politických rizik a slabin: bublin aktiv, přílišného riskování a zadlužení, úvěrových boomů, uvolněných peněz, absence řádné kontroly a regulace finanční soustavy, hamižnosti a rizikových investic činěných bankami a dalšími finančními ústavy.
Historie také ukazuje, že finanční krize mají tendenci časem mutovat. Krize podobné těm, jež jsme v poslední době snášeli, zprvu pramenily z přílišných dluhů a investic na dluh mezi aktéry soukromého sektoru – domácnostmi, bankami, finančními ústavy a firmami. To nakonec vedlo k opětovnému zadlužení veřejného sektoru, neboť fiskální stimulace a socializace soukromých ztrát – programy finančních sanací – zapříčinily nebezpečný nárůst rozpočtových deficitů a objemu veřejného dluhu.
NEW YORK – Jedna z interpretací finančních krizí říká, že v řadě událostí jde, slovy Nasíma Táliba, o „černé labutě“ – neplánované a nepředvídatelné zvraty měnící běh dějin. Já však ve své nové knize o finančních krizích, Crisis Economics (Krizová ekonomika), která pojednává nejen o současné krizi, ale také o desítkách jiných, k nimž v průběhu dějin došlo napříč vyspělými i rozvíjejícími se trhy, dokládám, že finanční krize jsou naopak předvídatelné „bílé labutě“. Současné dění – druhé stadium globální finanční krize – nebylo o nic méně předvídatelné.
Krize jsou nevyhnutelným důsledkem hromadění makroekonomických, finančních a politických rizik a slabin: bublin aktiv, přílišného riskování a zadlužení, úvěrových boomů, uvolněných peněz, absence řádné kontroly a regulace finanční soustavy, hamižnosti a rizikových investic činěných bankami a dalšími finančními ústavy.
Historie také ukazuje, že finanční krize mají tendenci časem mutovat. Krize podobné těm, jež jsme v poslední době snášeli, zprvu pramenily z přílišných dluhů a investic na dluh mezi aktéry soukromého sektoru – domácnostmi, bankami, finančními ústavy a firmami. To nakonec vedlo k opětovnému zadlužení veřejného sektoru, neboť fiskální stimulace a socializace soukromých ztrát – programy finančních sanací – zapříčinily nebezpečný nárůst rozpočtových deficitů a objemu veřejného dluhu.