Jak seřídit francouzsko-německý motor Evropy

BERLÍN – Zda uspěje či neuspěje francouzské předsednictví EU, jež započne příští měsíc, bude do velké míry záviset na tom, je-li možné oživit francouzsko-německou spolupráci. V době zdánlivě dávno minulé bývaly pravidlem společné iniciativy pro Evropu a francouzsko-německé návrhy obvykle představovaly kompromis přijatelný pro Evropu jako celek. Zřejmě posledním mistrovským dílem francouzsko-německé tvůrčí práce byla Maastrichtská smlouva z roku 1992.

Obě země se ale poté narůstající měrou vzájemně odcizily. Francie se nikdy s nadšením nezapojila do procesu rozšíření, zatímco vytvoření eura vedlo v letech 1993 až 1999 k vážným francouzsko-německým napětím. Rozhodnutí Francie v roce 1996 upustit od branné povinnosti, ale zároveň pokračovat v provádění jaderných zkoušek ke zlepšení vztahu sotva přispělo. Plodem posledních let Jacquesa Chiraka v úřadu prezidenta byla do velké míry bezvýchodnost, již v květnu 2005 korunovalo francouzské „ne“ návrhu ústavní smlouvy EU.

Samozřejmě že francouzsko-německý motor nemůže fungovat stejně jako dřív. Povýšené chování obou zemí – například to, že kritizovaly daňové režimy ve východní Evropě, ač samy nedokázaly dodržet Pakt stability a růstu Evropské unie – bylo pro ostatní země EU, zejména pro nejnovější členy, šokující. Totéž platilo pro jejich domýšlivé tvrzení, že jen ony rozumějí „politické Evropě“ a že tudíž budou uzavírat dohody bilaterálně, třeba dohodu o zemědělství v říjnu 2002.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/YnBx7jF/cs;