0

Úvaha o mírovém procesu

WASHINGTON: Mnohé zprávy ze Šarm aš-Šajchu jako by dávaly tušit, že nakvap svolaný blízkovýchodní summit se vydařil. Skutečnost je ovšem složitější a nutí k hlubšímu zamyšlení.

Ano, Izraelci i Palestinci souhlasili, že vydají veřejné prohlášení, v nichž se budou dožadovat ukončení násilí. A jistě, obě strany se shodly na tom, že podniknou kroky, aby vzájemně snížily pravděpodobnost vypuknutí otevřeného konfliktu. Ale skutečnost je méně uklidňující. Americký prezident Clinton oznámil dohodu – izraelský premiér Ehud Barak a předseda Hnutí za osvobození Palestiny Jásir Arafat ale nic nepodepsali. A nezapomínejme, že podobných ujištění, která nakonec skončila obnovením násilí, jsme už několikrát byli svědky. Dnes by k tomu snadno mohlo dojít znovu.

Významné rovněž je, že Clinton neřekl o budoucím vývoji blízkovýchodní diplomacie skoro nic; nanejvýš poznamenal, že Spojené státy budou s účastníky sporu konzultovat další kroky. Dožadování se pokroku bude však, zdá se, mnohem jednodušší než tyto kroky uskutečnit. Je koneckonců možné, že blízkovýchodní mírový proces je po třech desítkách let u svého konce. Je ironií, že k tomu dochází jen několik měsíců po prvním a jediném pokusu doopravdy vyřešit izraelsko-palestinský konflikt.

Jak k tomuto bodu celá situace dospěla? Někteří ukazují prstem na Ariela Šarona a jeho provokativní návštěvu oblasti kolem Chrámové hory v Jeruzalémě. Pravděpodobnější ale může být, že lví podíl odpovědnosti za současnou situaci má Jásir Arafat, který v Camp Davidu odmítnul šlechetnou nabídku Izraele. Oleje do ohně kromě toho přilil, když nepodnikl maximum, aby omezil násilí, jež následovalo po Šaronově návštěvě, a když z palestinských věznic propustil na svobodu více než stovku obviněných teroristů.