0

Jak zachránit Gruzii

Gruzie letos obdrží vánoční a novoroční dárek o něco později, ale čekání bude stát za to. Prezidentské volby plánované na 4. ledna 2004, z nichž vzejde nástupce prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, totiž zemi nabízejí první skutečnou naději od získání nezávislosti v roce 1991. Zasloužila se o to pokojná ,,revoluce růží", ale o tom, zda bude Gruzie vzkvétat, či zda si protrpí další ztracené desetiletí, nerozhodne politika, nýbrž ekonomika.

Čas Eduarda Ševardnadzeho již dávno vypršel. Počátkem devadesátých let sice vytáhl Gruzii z občanské války, ale poté ji držel pohromadě pouze tím, že stavěl jeden mocný klan proti druhému. Během 10 let, kdy byl u moci, se ekonomika izolovala a statisíce jeho nejschopnějších krajanů emigrovaly.

Během Ševardnadzeho prvního funkčního období vznikl liberální zákon o zahraničních investicích a byly položeny základy státu opírajícího se o vládu zákona. Do země proudily investice - zejména pak do energetického průmyslu, neboť západní společnosti doufaly, že existují-li ložiska ropy a zemního plynu v sousedním Ázerbájdžánu, musí nějaká existovat také v Gruzii.

Ševardnadze rovněž přiživoval gruzínský sen, podle něhož se měla země stát dopravním a energetickým mostem na Západ. Konsorcium mezinárodních ropných společností vybudovalo za účelem exportu ázerbájdžánské ropy přes Černé moře na Západ ropovod Baku-Supsa. Další konsorcium pak začalo stavět ropovody a plynovody v hodnotě mnoha miliard dolarů, které měly vést z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka a dále na Západ.