1105890046f86fa80b680d04_ve1071c.jpg

Žen-min-pi a realita

PEKING – Kongres Spojených států si opět vzal na mušku směnný kurz čínské měny žen-min-pi. Zdá se, že navážet se do Číny se v Americe vrátilo do módy.

Nynější kolo kritiky na adresu Číny ale působí podivněji než to minulé. Když Kongres tlačil Čínu k rozsáhlé měnové revalvaci v letech 2004-2005, čínský přebytek obchodního účtu se rostoucím tempem zvětšoval. Tentokrát se čínský přebytek obchodního účtu významně zmenšuje, v důsledku globální recese způsobené prasknutím americké finanční bubliny. Úhrnný roční přebytek Číny (kromě Hongkongu) teď činí 200 miliard dolarů, takže je oproti roku 2008 o třetinu menší. V poměru k HDP ztratil ještě víc, jelikož HDP v roce 2008 rostl o 8,7%.

Dříve zavěšení žen-min-pi k dolaru Číně snižovalo reálný efektivní kurz, protože dolar ztrácel hodnotu vůči ostatním měnám, například euru, sterlingu a jenu. Tentokrát ale dolar vůči ostatním významným měnám už několik měsíců zhodnocuje, takže relativně pevný kurz mezi dolarem a žen-min-pi způsobuje, že reálný efektivní kurz čínské měny posiluje.

Ovšemže dnes existují i další třecí plochy, které se před pěti lety nezdály tak naléhavé. Americký vnitřní i vnější deficit zůstává rozsáhlý a tamní míra nezaměstnanosti je vysoká a ještě roste. Někdo za to musí nést zodpovědnost, a jelikož američtí politici nechtějí dát vinu sami sobě, jako nejlepší obětní beránek se nabízí čínský směnný kurz, u něhož za posledních 18 měsíců nedošlo ve vztahu k americkému dolaru k žádnému zhodnocení.

Vyřešila by ale revalvace žen-min-pi americké problémy? Nedávné důkazy ukazují, že nikoliv. V období od července 2005 do září 2008 (před krachem Lehmann Brothers) žen-min-pi oproti dolaru zhodnotilo o 22 %. Čtvrtletní deficit běžného účtu USA se přesto ve skutečnosti rozrostl – ze 195 miliard dolarů na 205 miliard dolarů.

Většina ekonomů se shoduje, že žen-min-pi je zřejmě podhodnocené. Rozsah nesouladu je však otevřenou otázkou. Ekonom Menzie Chinn za pomoci přepočítávacích kurzů parity kupní síly odhadl, že podhodnocení žen-min-pi činí 40 %. Když však Světová banka čínský HDP z pohledu parity kupní síly korigovala směrem dolů o 40 %, toto podhodnocení se rozplynulo. Nick Lardy a Morris Goldstein tvrdí, že žen-min-pi bylo na konci roku 2008 podhodnocené zřejmě jen o 12 až 16 %. A Jang Jao z Pekingské univerzity měnový nesoulad stanovil na méně než 10 %.

Subscribe to PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Subscribe to PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Předpokládejme však, že Čína svou měnu prudce revalvuje, řekněme o 40 %. Kdyby úprava přišla znenadání, čínské firmy by utrpěly náhlou ztrátou konkurenční schopnosti a nedokázaly by nadále vyvážet. Vakuum na trhu, vzniklé vyřazením čínských výrobků, by pravděpodobně rychle zaplnily ostatní nízkonákladové země jako Vietnam a Indie. Americké firmy nedokážou konkurovat ani těmto zemím. Takže nová pracovní místa by v USA nevznikla, leč stoupla by míra inflace.

Předpokládejme tedy, že by žen-min-pi zhodnotilo jen mírně, aby Čína při vyšších cenách, ale nižších ziscích nadále do USA vyvážela. To by výrazně zvýšilo inflaci, což by Federální rezervní systém USA přimělo zpřísnit měnovou politiku, a tak dost možná podlomit stále ještě vratké americké oživení. Nové potíže v USA a v Číně, dvou největších ekonomikách světa, by měly negativní dopad na globální důvěru investorů a to by zaměstnanost v USA poškodilo ještě víc.

Ani podle jednoho ze scénářů se americká zaměstnanost nezvýší a deficit obchodu nesníží. Co s tím? Historické zkušenosti ze 70. a 80. let minulého století, kdy USA setrvale tlačily na Japonsko, aby revalvovalo jen, naznačují, že američtí politici by zřejmě požadovali, aby žen-min-pi zhodnotilo ještě víc.

Směnný kurz vyjadřuje vztah přinejmenším mezi dvěma měnami, jejichž hodnota se zakládá na produktivitě a domácí bilanci jejich vlastních národních ekonomik. Příčiny kurzovního nesouladu lze najít na obou stranách. Jestliže americký dolar vyžaduje devalvaci kvůli hluboké nerovnováze v ekonomice USA, problémy nelze vyřešit pouhým snížením hodnoty dolaru.

Samozřejmě že existují problémy vnější nevyváženosti Číny ve vztahu k USA, kupříkladu přílišné národní úspory (tvoří 51 % čínského HDP) a pokřivenost cen energií a dalších zdrojů. Všechny tyto problémy přispívají k nerovnováze a Čína by je měla řešit.

Je třeba si ale uvědomit, že zásadní příčiny nerovnováhy jsou i na straně USA, kupříkladu nadměrná spotřeba přespříliš financovaná na dluh a vysoké rozpočtové schodky. Nevyváženosti se výrazně a setrvale sníží, jedině když seriózní snahu napravit domácí fundamenty vyvinou obě strany. Krátkodobé úpravy směnného kurzu jednoduše nemohou napravit dlouhodobé negativní trendy.

Čína se může vrátit k „řízeně plovoucímu“ směnnému kurzu, zejména pokud se sníží nejistota celkové ekonomické situace po krizi. Při rozhodování, zda tak učinit, mohou tvůrci čínských politik zvažovat faktory sahající od mezinárodní zodpovědnosti Číny až po potenciální škody zahraničního protekcionismu či dokonce „obchodní války“. Jisté je však to, že čínští politici mají svou domácí agendu, stejně jako ti američtí. Klíčovou složkou této agendy je zachovat růst zaměstnanosti.

Třetina čínských pracovních sil zůstává v zemědělství a vydělává si asi polovinu toho, co migrující dělníci v prudce rostoucích čínských velkoměstech. (Příjmy čínských zemědělců na hlavu by se mohly zvýšit na 770 dolarů, kdyby žen-min-pi o 10 % zhodnotilo, ale jednalo by se samozřejmě jen o úpravu vůči americkému dolaru a čínští farmáři by vůbec žádné zvýšení příjmů nepocítili.) Přesun většího počtu zemědělců na lépe placená místa ve výrobě a v sektoru služeb bude znamenat nejen snížení chudoby, ale i úbytek příjmové nerovnosti. Ať na věc pohlížíme z jakékoli morální perspektivy, jedná se o cíl přinejmenším stejně významný jako kterýkoli z cílů agendy USA.

https://prosyn.org/quMKihzcs