1

Jak (opět) nově koncipovat Světovou banku

MADRID – V době, kdy se o funkci příštího prezidenta Světové banky ucházejí poslední tři kandidáti – nigerijská ministryně financí Ngozi Okonjová-Iwealaová, bývalý kolumbijský ministr financí José Antonio Ocampo a kandidát navržený Spojenými státy, prezident Dartmouthské univerzity Jim Yong Kim –, je možná vhodná příležitost podívat se na věci s odstupem a zhodnotit celkovou trajektorii banky. Nebude-li mít totiž příští prezident jasnou vizi budoucího směřování této instituce a zároveň dostatečnou váhu, aby odolal jejím vnitřním tlakům, pohltí ho spletitá mašinerie banky a její těžkopádné procesy.

Svět zaměřuje pozornost na porovnávání silných stránek a kvalifikace všech tří kandidátů, zejména jejich zdatnosti v oblasti ekonomie a financí. Skutečným úkolem je však poskytnout Světové bance takový směr, který bude odrážet současnou podobu světa, a podle toho přenastavit její nástroje. Nový kurz nevyhnutelně závisí zčásti i na uznání, že ekonomika a finance jsou sice nedílnými prvky všech oblastí činnosti banky, ale nejsou už jejími hlavními tahouny.

Tradičními instrumenty Světové banky byly (a stále jsou) nízko úročené půjčky, bezúročné úvěry a granty. Jádro filozofie banky však spočívalo a spočívá v půjčování na úrok středněpříjmovým zemím a přesměrovávání takto získaných prostředků do nejchudších zemí, které mají nárok žádat o pomoc. Protože však banka váže své půjčky na další podmínky, ztrácí konkurenceschopnost tváří v tvář přehršli aktérů, veřejných i soukromých, jimiž se to na rozvojové scéně jen hemží. Z banky se mezitím stává životně důležitý – ba přímo nepostradatelný – zdroj odbornosti a technické pomoci, jakož i poskytovatel globálních veřejných statků.

Banka musí na těchto silných stránkách stavět a být ochotná chápat realitu v zemích svých klientů, místo aby jen kázala, a musí nacházet rovnováhu mezi svou činností orientovanou na státy a svými globálními rolemi. V době, kdy objem půjček slábne a zachovává se jen pro nejchudší země, si banka musí osvojit strukturu centra, do něhož se sbíhají paprsky, která je typická pro strategickou poradenskou společnost nebo též „vědomostní banku“. Organizace musí přeformulovat svou misi a odpoutat se od představy, že je „bankou Západu“, „bankou zemí BRICS“ nebo že je koneckonců vůbec bankou.