NEW YORK – Světové hospodářství trýzní prudké zvýšení cen energií. Nemnoho států na Středním východě i jinde, které energie vyvážejí, sklízí obrovské zisky, ale zbytek světa trpí, neboť cena ropy se přehoupla přes 110 dolarů za barel a cena uhlí se zdvojnásobila.
Bez hojnosti laciné energie jsou ohroženy všechny aspekty globální ekonomiky. Společně se stoupajícími cenami ropy rostou například ceny potravin, zčásti kvůli vyšším výrobním nákladům, ale také proto, že zemědělská půda ve Spojených státech i jinde přechází od produkce potravin k výrobě biopaliv.
Žádný rychlý lék na ceny ropy neexistuje. Vyšší ceny jsou odrazem elementárních poměrů nabídky a poptávky. Světová ekonomika – zejména Čína, Indie a další země v Asii – prudce roste, což způsobuje strmý nárůst globální poptávky po energii, zejména po elektřině a přepravě. Globální dodávky ropy, zemního plynu a uhlí ovšem nedokáží snadno držet krok, a to ani za pomoci nových objevů. Na mnoha místech navíc zásob ropy ubývá, neboť stará ropná pole jsou vyčerpaná.
Uhlí je poněkud větší dostatek a lze jej přeměňovat na kapalná paliva použitelná v dopravě. Uhlí je ale nevhodnou náhražkou, dílem kvůli omezeným zásobám a dílem proto, že uvolňuje velké množství oxidu uhličitého na jednotku energie a je tedy nebezpečným zdrojem uměle vyvolané změny klimatu.
Aby rozvojové země nadále těžily ze svižného hospodářského růstu a bohaté země se vyvarovaly propadu, bude zapotřebí vyvinout nové energetické technologie. Zaměřit bychom se měli na tři cíle: nízkonákladové alternativy k fosilním palivům, vyšší energetickou efektivitu a snižování emisí oxidu uhličitého.
Nejslibnější technologií v dlouhodobém výhledu je solární energie. Celkové sluneční záření dopadající na naši planetu je asi tisícinásobkem celosvětové komerční spotřeby energie. To znamená, že obrovské množství elektřiny pro značnou část okolního světa může dodávat i jen malá část povrchu země, obzvlášť v pouštních oblastech, jež jsou vystaveny vydatnému slunečnímu záření.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Například solární elektrárny v americké Mohavské poušti by mohly pokrýt víc než polovinu spotřeby elektřiny v zemi. Sluneční elektrárny v severní Africe by mohly elektřinou zásobovat západní Evropu. A sluneční elektrárny v africkém Sahelu na jih od rozlehlé Sahary by mohly dodávat elektřinu do velké části západní, východní a střední Afriky.
Nejslibnějším konkrétním směrem vývoje v oblasti energetické efektivity je zřejmě „zásuvková hybridní technologie“ pro automobily, jíž by se mohlo během příštích deseti let podařit palivovou účinnost u nových automobilů ztrojnásobit. Myšlenka spočívá v tom, že by automobily jezdily především na akumulátory, dobíjené přes noc z elektrické sítě, a jako rezerva akumulátoru by sloužil benzínový hybridní motor. Společnost General Motors by mohla mít první model do roku 2010.
Nejvýznamnější technologií pro bezpečné ekologické využití uhlí je zachytávání a geologické ukládání oxidu uhličitého z elektráren spalujících uhlí. Tohoto „zachytávání a sekvestrace uhlíku“ (CCS) je v zemích, které jsou předními spotřebiteli uhlí, naléhavě zapotřebí. Klíčové technologie CCS jsou již vyvinuté; je načase přejít od podrobných plánů v rukou inženýrů ke zkušební realizaci v opravdové elektrárně.
U všech těchto slibných technologií by do vědy a nákladných prvních fází zkoušek měly investovat vlády. Bez alespoň částečného veřejného financování bude zavádění těchto nových technologií pomalé a nerovnoměrné. Ostatně veřejných peněz se v raných etapách vývoje a zavádění do praxe dostalo většině zásadních technologií, které dnes považujeme za samozřejmé – namátkou jmenujme letadla, počítače, internet a nová léčiva.
Je šokující a znepokojivé, že veřejné financování zůstává nepatrné, neboť úspěch těchto technologií by mohl vyústit doslova v biliony dolarů ekonomického výstupu. Podle nejnovějších údajů Mezinárodní energetické agentury například americká vláda v roce 2006 investovala do výzkumu a vývoje v oblasti energetiky hubené 3 miliardy dolarů. Očištěno o inflaci to od začátku 80. let minulého století představuje propad zhruba o 40% a dnes se tyto investice rovnají tomu, co USA utratí za armádu za pouhého 1,5 dne.
Když se podíváme na podrobnosti, situace je ještě méně povzbudivá. Investice americké vlády do technologií obnovitelných energií (sluneční, větrné, geotermální, mořské a bioenergie) činily celkem skrovných 239 milionů dolarů čili pouhé tři hodiny výdajů na obranu. Výdaje na zachytávání a sekvestraci uhlíku dosáhly jen 67 milionů dolarů a výdaje za energetickou efektivitu všech typů (u budov, v dopravě a průmyslu) činily 352 milionů dolarů.
Samozřejmě že vývoj nových technologií v energetice není jen zodpovědností Ameriky. Celosvětové spolupráce ve věci energetických technologií je potřeba proto, abychom zvýšili dodávky a zároveň zabezpečili, že využití energie bude bezpečné vzhledem k životnímu prostředí, zejména abychom zabrzdili změnu klimatu způsobenou využíváním fosilních paliv člověkem. Nebylo by to správné jen ekonomicky, ale i politicky, protože takový postup by mohl v našem společném zájmu sjednocovat svět, místo aby jej rozděloval v urputném zápase o tenčící se zásoby ropy, plynu a uhlí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Many countries’ recent experiences show that boosting manufacturing employment is like chasing a fast-receding target. Automation and skill-biased technology have made it extremely unlikely that manufacturing can be the labor-absorbing activity it once was, which means that the future of “good jobs” must be created in services.
shows why policies to boost employment in the twenty-first century ultimately must focus on services.
Minxin Pei
doubts China’s government is willing to do what is needed to restore growth, describes the low-tech approaches taken by the country’s vast security apparatus, considers the Chinese social-credit system’s repressive potential, and more.
For the last several years, world leaders have made big promises and laid out bold plans to mitigate the climate crisis and help the neediest countries adapt. At this year's World Bank/IMF Spring Meetings, they must demonstrate that they can fulfill these promises, rather than simply touting new ones.
think policymakers need to get four things right to shore up the credibility of the international system.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
NEW YORK – Světové hospodářství trýzní prudké zvýšení cen energií. Nemnoho států na Středním východě i jinde, které energie vyvážejí, sklízí obrovské zisky, ale zbytek světa trpí, neboť cena ropy se přehoupla přes 110 dolarů za barel a cena uhlí se zdvojnásobila.
Bez hojnosti laciné energie jsou ohroženy všechny aspekty globální ekonomiky. Společně se stoupajícími cenami ropy rostou například ceny potravin, zčásti kvůli vyšším výrobním nákladům, ale také proto, že zemědělská půda ve Spojených státech i jinde přechází od produkce potravin k výrobě biopaliv.
Žádný rychlý lék na ceny ropy neexistuje. Vyšší ceny jsou odrazem elementárních poměrů nabídky a poptávky. Světová ekonomika – zejména Čína, Indie a další země v Asii – prudce roste, což způsobuje strmý nárůst globální poptávky po energii, zejména po elektřině a přepravě. Globální dodávky ropy, zemního plynu a uhlí ovšem nedokáží snadno držet krok, a to ani za pomoci nových objevů. Na mnoha místech navíc zásob ropy ubývá, neboť stará ropná pole jsou vyčerpaná.
Uhlí je poněkud větší dostatek a lze jej přeměňovat na kapalná paliva použitelná v dopravě. Uhlí je ale nevhodnou náhražkou, dílem kvůli omezeným zásobám a dílem proto, že uvolňuje velké množství oxidu uhličitého na jednotku energie a je tedy nebezpečným zdrojem uměle vyvolané změny klimatu.
Aby rozvojové země nadále těžily ze svižného hospodářského růstu a bohaté země se vyvarovaly propadu, bude zapotřebí vyvinout nové energetické technologie. Zaměřit bychom se měli na tři cíle: nízkonákladové alternativy k fosilním palivům, vyšší energetickou efektivitu a snižování emisí oxidu uhličitého.
Nejslibnější technologií v dlouhodobém výhledu je solární energie. Celkové sluneční záření dopadající na naši planetu je asi tisícinásobkem celosvětové komerční spotřeby energie. To znamená, že obrovské množství elektřiny pro značnou část okolního světa může dodávat i jen malá část povrchu země, obzvlášť v pouštních oblastech, jež jsou vystaveny vydatnému slunečnímu záření.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Například solární elektrárny v americké Mohavské poušti by mohly pokrýt víc než polovinu spotřeby elektřiny v zemi. Sluneční elektrárny v severní Africe by mohly elektřinou zásobovat západní Evropu. A sluneční elektrárny v africkém Sahelu na jih od rozlehlé Sahary by mohly dodávat elektřinu do velké části západní, východní a střední Afriky.
Nejslibnějším konkrétním směrem vývoje v oblasti energetické efektivity je zřejmě „zásuvková hybridní technologie“ pro automobily, jíž by se mohlo během příštích deseti let podařit palivovou účinnost u nových automobilů ztrojnásobit. Myšlenka spočívá v tom, že by automobily jezdily především na akumulátory, dobíjené přes noc z elektrické sítě, a jako rezerva akumulátoru by sloužil benzínový hybridní motor. Společnost General Motors by mohla mít první model do roku 2010.
Nejvýznamnější technologií pro bezpečné ekologické využití uhlí je zachytávání a geologické ukládání oxidu uhličitého z elektráren spalujících uhlí. Tohoto „zachytávání a sekvestrace uhlíku“ (CCS) je v zemích, které jsou předními spotřebiteli uhlí, naléhavě zapotřebí. Klíčové technologie CCS jsou již vyvinuté; je načase přejít od podrobných plánů v rukou inženýrů ke zkušební realizaci v opravdové elektrárně.
U všech těchto slibných technologií by do vědy a nákladných prvních fází zkoušek měly investovat vlády. Bez alespoň částečného veřejného financování bude zavádění těchto nových technologií pomalé a nerovnoměrné. Ostatně veřejných peněz se v raných etapách vývoje a zavádění do praxe dostalo většině zásadních technologií, které dnes považujeme za samozřejmé – namátkou jmenujme letadla, počítače, internet a nová léčiva.
Je šokující a znepokojivé, že veřejné financování zůstává nepatrné, neboť úspěch těchto technologií by mohl vyústit doslova v biliony dolarů ekonomického výstupu. Podle nejnovějších údajů Mezinárodní energetické agentury například americká vláda v roce 2006 investovala do výzkumu a vývoje v oblasti energetiky hubené 3 miliardy dolarů. Očištěno o inflaci to od začátku 80. let minulého století představuje propad zhruba o 40% a dnes se tyto investice rovnají tomu, co USA utratí za armádu za pouhého 1,5 dne.
Když se podíváme na podrobnosti, situace je ještě méně povzbudivá. Investice americké vlády do technologií obnovitelných energií (sluneční, větrné, geotermální, mořské a bioenergie) činily celkem skrovných 239 milionů dolarů čili pouhé tři hodiny výdajů na obranu. Výdaje na zachytávání a sekvestraci uhlíku dosáhly jen 67 milionů dolarů a výdaje za energetickou efektivitu všech typů (u budov, v dopravě a průmyslu) činily 352 milionů dolarů.
Samozřejmě že vývoj nových technologií v energetice není jen zodpovědností Ameriky. Celosvětové spolupráce ve věci energetických technologií je potřeba proto, abychom zvýšili dodávky a zároveň zabezpečili, že využití energie bude bezpečné vzhledem k životnímu prostředí, zejména abychom zabrzdili změnu klimatu způsobenou využíváním fosilních paliv člověkem. Nebylo by to správné jen ekonomicky, ale i politicky, protože takový postup by mohl v našem společném zájmu sjednocovat svět, místo aby jej rozděloval v urputném zápase o tenčící se zásoby ropy, plynu a uhlí.