3

Bydlení versus domov

CAMBRIDGE – Peter Drucker, vlivný guru managementu, proslul výrokem: „Co se neměří, to se neudělá.“ Ještě mohl dodat, že co se měří špatně, to se špatně udělá.

Vezměme si bydlení pro lidi s nízkými příjmy. Většina rozvojových zemí i mnohé bohaté země definují svůj schodek bydlení podle počtu rodin žijících v bytových jednotkách považovaných za sociálně nepřijatelné. Jenže to, co se považuje za nepřijatelné, se stát od státu velmi liší. Na amerických kontinentech se za nezbytnost pokládá vodovod, kanalizace a elektřina, ale v Indii to neplatí.

Problém je v tom, že lidé nežádají domy; žádají domovy. Dům je objekt, kdežto domov je uzel rozmanitých překrývajících se sítí – fyzických (elektřina, voda a kanalizace, silnice), hospodářských (městská doprava, trhy práce, služby a maloobchod, zábava) a společenských (školství, zdravotnictví, bezpečnost, rodina, přátelé). Schopností propojit všechny tyto sítě získává domov na hodnotě.

Například města mohou být velice produktivními místy, protože lidem umožňují spojovat různé dovednosti a dělat věci, které by nikdo z nich sám nedokázal. Lidé si mohou vyměňovat znalosti, navzájem se učit a obchodovat. Postřehy Jane Jacobsové na toto téma, publikované před víc než 40 lety, potvrdily pozdější studie shrnuté v knihách Edwarda Glaesera a Enrika Morettiho.