4

Jak reformovat arabský bezpečnostní stát

WASHINGTON, DC – Zkušenost napříč arabským světem dokládá, že co se týče reformy bezpečnostního sektoru, technokratické přístupy nejsou dostatečné. Jednoduše řečeno, technokratické zaměření na zdokonalování dovedností a operačního potenciálu mohou protireformní koalice za absence kvalitnějšího vedení bezpečnostních služeb snadno přivést k rozvratu, který ústí v pokračování regresivních vzorců chování.

To platí zejména pro politicky a společensky polarizovaná prostředí – nejzřetelnějšími příklady jsou dnes Egypt, Irák, Libye a Jemen, o Bahrajnu a Sýrii ani nemluvě. Přírůstkové přístupy ale mohou dosáhnout jen dílčích úspěchů i v zemích, kde je jistá míra politického pluralismu a neobjevuje se občanský svár ani vnitrostátní ozbrojený konflikt – třeba v Libanonu a Tunisku a eventuálně v palestinské samosprávě a Alžírsku. Vytvořit plně modernizovanou a zodpovědnou bezpečnostní službu vyžaduje víc než jen technokratické úpravy.

Dohled nad finančními toky do policie a vnitřních bezpečnostních orgánů a uvnitř nich bez ohledu na formální právní rámce znemožňují překážky bránící účinným auditům. Tento typ institucí navíc často dokáže projít formálním protikorupčním školením, a přesto pokračovat v zajetých kolejích.

Má-li v arabském světě dojít k účinné reformě bezpečnostního sektoru, je nutné z něj sejmout háv utajení, který jej obklopuje. Z arabských států však po roce 2011 pouze Jemen vypracoval návrh zákona o informační svobodě. Naopak v Egyptě několik státních institucí zablokovalo návrh tamní Ústřední auditní agentury na legislativu určující právo občanů na přístup k informacím týkajícím se korupce v kterémkoli vládním orgánu.