MNICHOV: Jakým vojenským hrozbám čelí v současnosti evropské země? Jak velké síly je proti nim zapotřebí? Kolik jsou vlády ochotny na ni vynaložit peněz? Těmito otázkami se konečně začíná zabývat země s největší armádou v západní Evropě – Německo. Na výsledek této debaty netrpělivě čekají nejen Němci, ale i jejich partneři v NATO a Evropské unii.
Diskuse přichází docela pozdě. Studená válka skončila před deseti lety a většina německých spojenců se jí zabývala už před několika roky. Má-li Německo zpoždění, je to ze dvou důvodů: bezpečnostní okolnosti Německa prošly nejdramatičtějšími změnami a německé obyvatelstvo je úzce spjato s brannou povinností.
Revoluce mívají rychlý průběh, ale zvyknout si na změny, jež přinášejí, trvá déle. Německo bylo celé půlstoletí ohniskem studené války. Najednou došlo na jaře roku 1990 k jeho sjednocení, Varšavská smlouva a Sovětský svaz se rozpadly, země na východ od Německa, dříve plné posádek sovětských tankových jednotek, se staly přáteli, později partnery. V roce 1994 opustil německou půdu poslední ruský voják.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
While China was an early mover in regulating generative AI, it is also highly supportive of the technology and the companies developing it. Chinese AI firms might even have a competitive advantage over their American and European counterparts, which are facing strong regulatory headwinds and proliferating legal challenges.
thinks the rules governing generative artificial intelligence give domestic firms a competitive advantage.
After years in the political wilderness, the UK Labour Party is now far ahead in opinion polls, with sensible plans for improving the country's economic performance. But to translate promises into results, any future government will have to do something about the elephant in the room: chronic under-investment.
explains what it will take for any political party to restore hope in the country's long-term economic future.
MNICHOV: Jakým vojenským hrozbám čelí v současnosti evropské země? Jak velké síly je proti nim zapotřebí? Kolik jsou vlády ochotny na ni vynaložit peněz? Těmito otázkami se konečně začíná zabývat země s největší armádou v západní Evropě – Německo. Na výsledek této debaty netrpělivě čekají nejen Němci, ale i jejich partneři v NATO a Evropské unii.
Diskuse přichází docela pozdě. Studená válka skončila před deseti lety a většina německých spojenců se jí zabývala už před několika roky. Má-li Německo zpoždění, je to ze dvou důvodů: bezpečnostní okolnosti Německa prošly nejdramatičtějšími změnami a německé obyvatelstvo je úzce spjato s brannou povinností.
Revoluce mívají rychlý průběh, ale zvyknout si na změny, jež přinášejí, trvá déle. Německo bylo celé půlstoletí ohniskem studené války. Najednou došlo na jaře roku 1990 k jeho sjednocení, Varšavská smlouva a Sovětský svaz se rozpadly, země na východ od Německa, dříve plné posádek sovětských tankových jednotek, se staly přáteli, později partnery. V roce 1994 opustil německou půdu poslední ruský voják.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in