0

Reformujme hospodářskou reformu

V posledních patnácti letech měli ekonomové zřejmě více vlivu než kdykoli jindy v dějinách. Politiky centrálního plánování, státem řízeného hospodářství a substituce dovozu, jež v 50. a 60. letech 20. století zaváděly mnohé nově nezávislé státy, lze označit za myšlenky komunistů, fabiánských socialistů a nacionalistů, nikoli ovšem studovaných ekonomů. Politiky deregulace, privatizace a liberalizace obchodu (takzvaný Washingtonský konsenzus), jež byly přijímány v 80. letech, údajně znamenaly vítězství profesionálních ekonomů nad populistickými politiky.

Je paradoxní, že pro ekonomiku to žádným vítězstvím nebylo. Posledních dvacet let přineslo praxi ,,ponuré vědy" skutečně ponuré výsledky. Kromě několika výjimek si země, kde získala vrch ekonomická technokracie vzdělaná v USA, vedly hůř než před nástupem 80. let.

Jako kardinální důkaz zřetelně vystupují nefunkční a stagnující ekonomiky Latinské Ameriky, kde Washingtonský konsenzus přijali za svůj více než kde jinde. K největšímu rozvoji v posledních letech docházelo v oblastech, jako je Čína a Vietnam, kde západní ekonomické názory, pokud vůbec byly zvažovány, podlehly v souboji s praktičtěji zaměřenými zákonodárci.

Není hádankou, proč nás ekonomika zklamala, nýbrž proč si ekonomové byli tak přehnaně sebejistí. Vždyť mnohé z Washingtonského konsensu nelze vyvodit z řádné ekonomické analýzy. Každý postgraduální student ekonomie ví, že od deregulace, privatizace a liberalizace obchodu nelze očekávat hospodářské přínosy, aniž by byl splněn dlouhý seznam nepravděpodobných okolností.