Příští společenská smlouva

PAŘÍŽ – Přetrvávající nezaměstnanost, rozpor mezi potřebnou a nabízenou kvalifikací a penzijní schémata se dnes na celém světě staly ústředním tématem fiskální politiky – a také mnohdy nevybíravých politických debat, které ji obklopují. Rozvinuté země se potýkají s bezprostředním problémem „stárnutí“, avšak většina rozvíjejících se ekonomik se zároveň nachází uprostřed demografického přerodu, jehož výsledkem bude podobná věková struktura jako v případě ekonomik rozvinutých – tedy obrácená pyramida –, a to už za dvacet až třicet let. Čínu to čeká ještě mnohem dříve.

Na zaměstnanost má vliv řada různých problémů. V Evropě, Spojených státech a Japonsku zůstává klíčovým faktorem slabá poptávka coby dozvuk globální finanční krize, která vypukla v roce 2008. Trh práce však táhnou ke dnu také dlouhodobější strukturální problémy.

Ze všeho nejdůležitější je, že globalizace má za následek neustálý přesun komparativní výhody, což vytváří vážné obtíže s adaptací, neboť pracovní místa vzniklá v nových činnostech nemusí nutně vykompenzovat ztrátu pracovních míst v činnostech starých. Každopádně platí, že většina nových pracovních míst vyžaduje odlišnou kvalifikaci, z čehož vyplývá, že zaměstnanci, kteří přišli o místo v umírajících sektorech, mají jen malou naději, že si najdou jinou práci.

https://prosyn.org/551axPVcs