NEW YORK – Dnešní digitální zařízení a sociální sítě poskytují takové množství informací, že je ani nejinteligentnější spotřebitel nedokáže všechny vyhodnotit. Jako bychom žili v nějaké verzi Překrásného nového světa Aldouse Huxleyho, kde se pravda utápí v moři bezvýznamnosti. Budoucností však nemusí být dystopie, jak nám naznačuje přítomnost.
Podíl Američanů, kteří čerpají zprávy ze sociálních médií, v posledních letech rychle roste a k loňskému roku se vyšplhal na 62%. Podle nedávné studie Pewova výzkumného centra však mediální, akademičtí, technologičtí i vydavatelští profesionálové stále více pokládají internet za žumpu nenávistných projevů, zloby a trollů.
Značnou část toho, co se v dnešní době dostává na náš digitální práh, lze nejlépe označit jako „fake news“ neboli „falešné zprávy“: jsou to smyšlené příběhy, propaganda a další formy dezinformací. Ačkoliv je však „fake news“ užitečná nálepka pro velmi reálný problém, neříká nám, zda skutečně žijeme v „postfaktickém“ světě, a pokud ano, koho bychom za to měli volat k zodpovědnosti. Chceme-li na tyto otázky odpovědět, musíme prozkoumat infrastrukturu fake news.
NEW YORK – Dnešní digitální zařízení a sociální sítě poskytují takové množství informací, že je ani nejinteligentnější spotřebitel nedokáže všechny vyhodnotit. Jako bychom žili v nějaké verzi Překrásného nového světa Aldouse Huxleyho, kde se pravda utápí v moři bezvýznamnosti. Budoucností však nemusí být dystopie, jak nám naznačuje přítomnost.
Podíl Američanů, kteří čerpají zprávy ze sociálních médií, v posledních letech rychle roste a k loňskému roku se vyšplhal na 62%. Podle nedávné studie Pewova výzkumného centra však mediální, akademičtí, technologičtí i vydavatelští profesionálové stále více pokládají internet za žumpu nenávistných projevů, zloby a trollů.
Značnou část toho, co se v dnešní době dostává na náš digitální práh, lze nejlépe označit jako „fake news“ neboli „falešné zprávy“: jsou to smyšlené příběhy, propaganda a další formy dezinformací. Ačkoliv je však „fake news“ užitečná nálepka pro velmi reálný problém, neříká nám, zda skutečně žijeme v „postfaktickém“ světě, a pokud ano, koho bychom za to měli volat k zodpovědnosti. Chceme-li na tyto otázky odpovědět, musíme prozkoumat infrastrukturu fake news.