0

Jak ozdravit americkou „chytrou moc“

Spojené státy potřebují znovu objevit, jak být „chytrou mocností“. Takový byl závěr oboupartajní komise, jíž jsem s Richardem Armitagem, bývalým náměstkem ministra zahraničí v Bushově administrativě, nedávno spolupředsedal. Komise pro posouzení stavu chytré moci, již svolalo washingtonské Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), se skládala z republikánských i demokratických kongresmanů, bývalých velvyslanců, penzionovaných armádních důstojníků a šéfů neziskových organizací. Dospěli jsme k závěru, že v posledních letech utrpěl image i vliv Ameriky a že USA musí přejít od vývozu strachu k vštěpování optimismu a naděje.

Nejsme sami. Ministr obrany Robert Gates nedávno vyzval vládu USA, aby více peněz a úsilí věnovala „měkké moci“, mimo jiné diplomacii, hospodářské pomoci a komunikaci, protože samotná armáda nedokáže bránit americké zájmy po celém světě. Gates poukázal na to, že vojenské výdaje činí celkem bezmála půl bilionu dolarů ročně, oproti rozpočtu ministerstva zahraničí ve výši 36 miliard. Připustil, že je zvláštní, aby hlava Pentagonu žádala o posílení zdrojů ve prospěch ministerstva zahraničí, leč žijeme v neobvyklých časech.

Chytrá moc je dovednost kombinovat tvrdou moc nátlaku či peněz s měkkou mocí přitažlivosti motivující ke vstupu do úspěšné strategie. Celkově vzato, během studené války se USA dařilo tohoto spojení dosahovat; poslední dobou ale zahraniční politika USA má tendenci příliš spoléhat na tvrdou moc, protože právě ta je nejpřímočařejším a nejzřetelnějším zdrojem americké síly.

Avšak byť je Pentagon nejlépe vyškoleným a personálně obsazeným údem vlády, to, čeho může tvrdá moc dosáhnout sama, má své meze. Demokracie, lidská práva a rozvoj občanské společnosti nejsou plodem střelné zbraně. Pravda, americká armáda má působivou operační schopnost, ale obracet se na Pentagon proto, že umí odvést svou práci, vytváří obrázek přehnaně militarizované zahraniční politiky.