BERLÍN – Ruská strategie revize postsovětských poměrů v oblasti, kterou Rusko označuje za své „blízké zahraničí“, se po jeho vítězství ve věci Gruzie bude prosazovat s ještě větší průbojností. Evropa by si neměla dělat iluze a začít se připravovat. Až však bude Evropská unie zvažovat, co je třeba dělat, není namístě hysterické jančení, ale chladný realismus.
Kladení rovnítka mezi současnou situaci na Kavkaze a invazi Sovětského svazu do Československa roku 1968 bohužel o takovém realismu nesvědčí. Ani Západ, ani NATO nepředstavují rozhodující strategickou hrozbu, jíž Rusko čelí; ta vychází z islámského jihu a z Dálného východu, konkrétně z Číny jako nastupující supervelmoci. Síla Ruska je navíc naprosto nesrovnatelná se silou někdejšího Sovětského svazu.
Vskutku, demograficky Rusko prodělává dramatický úpadek. Kromě vývozu komodit dokáže globálnímu hospodářství nabídnout jen málo.
BERLÍN – Ruská strategie revize postsovětských poměrů v oblasti, kterou Rusko označuje za své „blízké zahraničí“, se po jeho vítězství ve věci Gruzie bude prosazovat s ještě větší průbojností. Evropa by si neměla dělat iluze a začít se připravovat. Až však bude Evropská unie zvažovat, co je třeba dělat, není namístě hysterické jančení, ale chladný realismus.
Kladení rovnítka mezi současnou situaci na Kavkaze a invazi Sovětského svazu do Československa roku 1968 bohužel o takovém realismu nesvědčí. Ani Západ, ani NATO nepředstavují rozhodující strategickou hrozbu, jíž Rusko čelí; ta vychází z islámského jihu a z Dálného východu, konkrétně z Číny jako nastupující supervelmoci. Síla Ruska je navíc naprosto nesrovnatelná se silou někdejšího Sovětského svazu.
Vskutku, demograficky Rusko prodělává dramatický úpadek. Kromě vývozu komodit dokáže globálnímu hospodářství nabídnout jen málo.