Racionalita versus inteligence

TORONTO – V roce 2002 získal kognitivní vědec Daniel Kahneman z Princetonské univerzity Nobelovu cenu za ekonomii za dlouholetou činnost ve spolupráci s Amosem Tverskym (který zemřel v roce 1996). Jejich práce souvisela s úsudkem a rozhodováním – s otázkou, co činí naše myšlenky a jednání racionálním či iracionálním. Zkoumali, jak se lidé rozhodují a hodnotí pravděpodobnost, a odhalili přitom základní chyby, které jsou pro rozhodovací proces typické.

Chyby v myšlení, které odhalili, nejsou triviálními chybami v salonní hře. Být racionální znamená stanovit si odpovídající cíle, podniknout kroky odpovídající těmto cílům i přesvědčení a osvojit si takové přesvědčení, které odpovídá dostupným důkazům. Znamená to dosahovat životních cílů s využitím nejlepších možných prostředků. Porušování pravidel myšlení, které zkoumali Kahneman s Tverskym, má tedy ten praktický důsledek, že jsme se svými životy méně spokojeni, než bychom být mohli. Výzkum provedený v mé laboratoři naznačuje, že ve schopnostech úsudku a rozhodování, které zkoumali Kahneman s Tverskym, existují systémové individuální rozdíly.

Nobelova cena byla paradoxně udělena za studie kognitivních charakteristik, které zcela chybějí v nejznámějším nástroji mentálního hodnocení v behaviorálních vědách, totiž v inteligenčních testech. Vědci i laici obvykle souhlasí, že „dobré uvažování“ zahrnuje zdravý úsudek a rozhodování – druh přemýšlení, který nám pomáhá dosahovat cílů. Nikde v IQ testech však hodnocení takového dobrého (racionálního) chování nenajdeme.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/onDrl6M/cs;