TORONTO – V roce 2002 získal kognitivní vědec Daniel Kahneman z Princetonské univerzity Nobelovu cenu za ekonomii za dlouholetou činnost ve spolupráci s Amosem Tverskym (který zemřel v roce 1996). Jejich práce souvisela s úsudkem a rozhodováním – s otázkou, co činí naše myšlenky a jednání racionálním či iracionálním. Zkoumali, jak se lidé rozhodují a hodnotí pravděpodobnost, a odhalili přitom základní chyby, které jsou pro rozhodovací proces typické.
Chyby v myšlení, které odhalili, nejsou triviálními chybami v salonní hře. Být racionální znamená stanovit si odpovídající cíle, podniknout kroky odpovídající těmto cílům i přesvědčení a osvojit si takové přesvědčení, které odpovídá dostupným důkazům. Znamená to dosahovat životních cílů s využitím nejlepších možných prostředků. Porušování pravidel myšlení, které zkoumali Kahneman s Tverskym, má tedy ten praktický důsledek, že jsme se svými životy méně spokojeni, než bychom být mohli. Výzkum provedený v mé laboratoři naznačuje, že ve schopnostech úsudku a rozhodování, které zkoumali Kahneman s Tverskym, existují systémové individuální rozdíly.
Nobelova cena byla paradoxně udělena za studie kognitivních charakteristik, které zcela chybějí v nejznámějším nástroji mentálního hodnocení v behaviorálních vědách, totiž v inteligenčních testech. Vědci i laici obvykle souhlasí, že „dobré uvažování“ zahrnuje zdravý úsudek a rozhodování – druh přemýšlení, který nám pomáhá dosahovat cílů. Nikde v IQ testech však hodnocení takového dobrého (racionálního) chování nenajdeme.
TORONTO – V roce 2002 získal kognitivní vědec Daniel Kahneman z Princetonské univerzity Nobelovu cenu za ekonomii za dlouholetou činnost ve spolupráci s Amosem Tverskym (který zemřel v roce 1996). Jejich práce souvisela s úsudkem a rozhodováním – s otázkou, co činí naše myšlenky a jednání racionálním či iracionálním. Zkoumali, jak se lidé rozhodují a hodnotí pravděpodobnost, a odhalili přitom základní chyby, které jsou pro rozhodovací proces typické.
Chyby v myšlení, které odhalili, nejsou triviálními chybami v salonní hře. Být racionální znamená stanovit si odpovídající cíle, podniknout kroky odpovídající těmto cílům i přesvědčení a osvojit si takové přesvědčení, které odpovídá dostupným důkazům. Znamená to dosahovat životních cílů s využitím nejlepších možných prostředků. Porušování pravidel myšlení, které zkoumali Kahneman s Tverskym, má tedy ten praktický důsledek, že jsme se svými životy méně spokojeni, než bychom být mohli. Výzkum provedený v mé laboratoři naznačuje, že ve schopnostech úsudku a rozhodování, které zkoumali Kahneman s Tverskym, existují systémové individuální rozdíly.
Nobelova cena byla paradoxně udělena za studie kognitivních charakteristik, které zcela chybějí v nejznámějším nástroji mentálního hodnocení v behaviorálních vědách, totiž v inteligenčních testech. Vědci i laici obvykle souhlasí, že „dobré uvažování“ zahrnuje zdravý úsudek a rozhodování – druh přemýšlení, který nám pomáhá dosahovat cílů. Nikde v IQ testech však hodnocení takového dobrého (racionálního) chování nenajdeme.