far right Wojtek Radwanksi | Getty Images

Podivní spojenci v extremismu

FLORENCIE – Krajně pravicovou politiku si dnes spojujeme s vášnivou islamofobií. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Ve skutečnosti má vztah mezi extrémní pravicí, zejména v Evropě, a islamistickým radikalismem hluboké kořeny, přičemž stoupence obou skupin spojuje několik důležitých vlastností.

Vazby mezi oběma skupinami bývají často docela zjevné. Amín al-Husajní, velký muftí Jeruzaléma v letech 1921 až 1937, udržoval úzké styky s fašistickými režimy v Itálii a Německu. Mnoho nacistů našlo po druhé světové válce útočiště na Blízkém východě, a někteří dokonce konvertovali k islámu. A Julius Evola, italský reakční myslitel, jehož dílo inspirovalo poválečnou krajní pravici v Evropě, otevřeně obdivoval koncept džihádu a sebeobětování, které vyžaduje.

Po teroristických útocích ve Spojených státech 11. září 2001 oslavovali útočníky neonacisté v USA i v Evropě. Jistý představitel přední americké neonacistické skupiny Národní aliance vyjádřil přání, aby jeho členové měli „aspoň polovinu téhle chlapské odvahy“. Ve Francii se oslavy útoků konaly v sídle Národní fronty a němečtí neonacisté pálili americké vlajky. Islamistická skupina s názvem Strana osvobození (Hizb ut-Tahrir) byla v Německu v roce 2003 zakázána zčásti i kvůli svým kontaktům s krajní pravicí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/1E4plb6/cs;