far right Wojtek Radwanksi | Getty Images

Podivní spojenci v extremismu

FLORENCIE – Krajně pravicovou politiku si dnes spojujeme s vášnivou islamofobií. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Ve skutečnosti má vztah mezi extrémní pravicí, zejména v Evropě, a islamistickým radikalismem hluboké kořeny, přičemž stoupence obou skupin spojuje několik důležitých vlastností.

Vazby mezi oběma skupinami bývají často docela zjevné. Amín al-Husajní, velký muftí Jeruzaléma v letech 1921 až 1937, udržoval úzké styky s fašistickými režimy v Itálii a Německu. Mnoho nacistů našlo po druhé světové válce útočiště na Blízkém východě, a někteří dokonce konvertovali k islámu. A Julius Evola, italský reakční myslitel, jehož dílo inspirovalo poválečnou krajní pravici v Evropě, otevřeně obdivoval koncept džihádu a sebeobětování, které vyžaduje.

Po teroristických útocích ve Spojených státech 11. září 2001 oslavovali útočníky neonacisté v USA i v Evropě. Jistý představitel přední americké neonacistické skupiny Národní aliance vyjádřil přání, aby jeho členové měli „aspoň polovinu téhle chlapské odvahy“. Ve Francii se oslavy útoků konaly v sídle Národní fronty a němečtí neonacisté pálili americké vlajky. Islamistická skupina s názvem Strana osvobození (Hizb ut-Tahrir) byla v Německu v roce 2003 zakázána zčásti i kvůli svým kontaktům s krajní pravicí.

https://prosyn.org/1E4plb6cs