Návrat rasového lékařství

Něco takového nikdo neočekával. V roce 2000 Francis Collins a Craig Venter na tiskové konferenci v Bílém domě ohlásili dokončení „prvního konceptu" mapování a sekvenování lidské DNA. Za souhlasného přikyvování prezidenta Billa Clintona a premiéra Tonyho Blaira se Collins a Venter shodli, že rasové klasifikace postrádají na molekulární úrovni smysl, neboť my lidé jsme si podobní v 99,9% DNA. Zprávy se chopila zpravodajská média po celém světě, plná zaujetí pro definitivní vědecké vyvrácení rasového myšlení.

Ne tak rychle. Přestože si snad jsme podobní z 99,9%, existují tři miliardy párů bází lidské DNA, a tudíž mezi dvěma lidmi zůstávají přinejmenším tři miliony odlišností (jednonukleotidových polymorfismů). Povzbuzena příslibem výkonnější počítačové technologie, vědecká pozornost se začíná upínat na oněch zbývajících 0,1% genetických odlišností.

Proč se věda během pouhých několika let obrátila od popírání existence rasových rozdílů mezi lidskými jedinci k vyvolávání bezmála posedlosti právě těmito rozdíly?