0

Čínská strategie Raúla Castra

MEXIKO – Rezignace Fidela Castra na dva ze tří vůdcovských postů, společně se zvolením jeho mladšího bratra Raúla za jeho nástupce, vyznačuje konec jedné éry… tak trochu. Raúl vystřídal Fidela coby předseda Rady ministrů a předseda Státní rady, ale nikoli jako první tajemník Komunistické strany Kuby. A při výjevu hodném zlatých let stalinismu získal Raúl jednohlasný souhlas kubánského „parlamentu“ o všech zásadních otázkách se s Fidelem radit.

Dokud tu Fidel bude – a bude psát, přijímat zahraniční hodnostáře a vyjadřovat se ke všemu od etanolu po americkou prezidentskou kampaň –, dvě věci budou stále jasné. Zaprvé, Raúl bude stěží schopen přikročit i jen k mírným, ryze hospodářským a regulačním reformám, do nichž poněkud naivně vkládá naději, že Kubáncům opět přinesou jídlo na stůl.

Zadruhé, ačkoliv systém nástupnictví, jenž bratři Castrovi před lety navrhli, má výhodu stability a předvídatelnosti, Raúl nebude moci nahradit starou gardu mladými lídry (jeho nástupci v ozbrojených silách je 72 a jeho místopředsedovi 77 let). Kdyby tak učinil, měl by ten, koho by si vybral, náskok, až Raúl, jemuž je 76 let, zemře, aniž by se s Fidelem jednoznačně shodli, kdo je další v řadě.

Raúlovou strategií je uskutečňovat vietnamské nebo čínské řešení: protržní hospodářské reformy pod přetrvávající komunistickou vládou, bez pokroku ve věci demokracie či lidských práv. Pro ty, kdo ve Spojených státech správně usoudili, že půlstoletí obchodního embarga se ukázalo jako kontraproduktivní, se jedná o přitažlivou, zpola vstřícnou reakci, která nabízí alibi pro zmírnění postoje: hospodářské reformy jednou přinesou politickou změnu. Latinskoamerickým pragmatikům, kteří se odjakživa obávají kubánské páté kolony, to nabízí možnost provést kvadraturu kruhu: podpořit změnu na Kubě, aniž by zašli příliš daleko. A pro některé evropské vlády se jedná o dění, které jim umožňuje dát ruce pryč a posouvá problém čistě na americké hřiště.