0

Quo Vadis, Íráne?

BERLÍN – Írán právě promrhává největší historickou příležitost, jakou tato země měla od revoluce v roce 1979 a možná i v posledních sto letech. Tato příležitost má jméno Barack Obama.

Obamovou politikou je podání ruky Íránu, což pro tuto zemi znamená jedinečnou šanci – pokud, a to je velký otazník, íránské vedení nabídnutou ruku přijme. Momentálně téměř nic nenasvědčuje tomu, že se to stane, protože pro íránské vůdce představuje Obamova nabídka také vážné nebezpečí. Ničeho se totiž neobávají tolik jako otevření se Americe a uvolnění napětí mezi oběma státy. George W. Bush a jeho neokonzervativní administrativa íránskému režimu vyhovovaly, protože mu umožnily, aby se sešikoval a současně aby beztrestně uplatňoval svůj vliv v Iráku a Afghánistánu.

Stejně jako všichni částeční modernizátoři v autoritativních režimech si také íránští vládci přejí rozvinutou ekonomiku, technologie a infrastrukturu, ovšem nikoliv svobodu, demokracii a vládu zákona. To vysvětluje jejich obavy, by přímo panickou hrůzu z „barevných revolucí“, třebaže de facto usilovně pracují na jejich vyvolání.

Pokračující drama masových demonstrací, násilností, mučení a represí po podvodných červnových volbách odhalilo uvnitř íránské mocenské elity fundamentální střet o základní směřování islámské republiky. Usiluje země o větší otevřenost, anebo o izolaci? O integraci, anebo o destabilizaci? Rozhodnutí jistě nejsou konečná, avšak momentálně mají navrch izolacionisté.