Otázky pro Roberta Zoellicka

Odstoupení Paula Wolfowitze z čela Světové banky vyřešilo jeden problém, ale zároveň vyneslo na světlo druhý. Když v souvislosti s hledáním kandidáta do čela hlavní rozvojové banky světa poprvé padlo Wolfowitzovo jméno, představa, že hlavní architekt amerického selhání v Iráku má být takto odměněn, se setkala s nevěřícností. Prezident George W. Bush však již od počátku svého pobytu v úřadu usiloval o podkopání multilaterálních institucí a dohod. Wolfowitzova nominace se jevila jako součást tohoto úsilí.

Mělo by se Bushovi, odepsanému prezidentovi s malou podporou doma a ještě menší v zahraničí, umožnit, aby jmenoval příštího prezidenta Světové banky? Bush již svůj nedostatek úsudku prokázal. Proč mu dávat další šanci?

Argumenty proti systému „starých kamarádů“ – podle něhož Spojené státy jmenují šéfa Světové banky a Evropa šéfa MMF – jsou dnes obzvláště pádné. Nakolik účinně může banka prosazovat kvalitní řízení a bojovat proti korupci, když je její prezident volen v rámci procesu demonstrujícího chyby v jejím vlastním řízení? Nakolik uvěřitelné může být protikorupční tažení, když s ním přichází člověk jmenovaný administrativou, která je pokládána za jednu z nejzkorumpovanějších a nejneschopnějších v amerických dějinách?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/9CnDiYk/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.