Odstoupení Paula Wolfowitze z čela Světové banky vyřešilo jeden problém, ale zároveň vyneslo na světlo druhý. Když v souvislosti s hledáním kandidáta do čela hlavní rozvojové banky světa poprvé padlo Wolfowitzovo jméno, představa, že hlavní architekt amerického selhání v Iráku má být takto odměněn, se setkala s nevěřícností. Prezident George W. Bush však již od počátku svého pobytu v úřadu usiloval o podkopání multilaterálních institucí a dohod. Wolfowitzova nominace se jevila jako součást tohoto úsilí.
Mělo by se Bushovi, odepsanému prezidentovi s malou podporou doma a ještě menší v zahraničí, umožnit, aby jmenoval příštího prezidenta Světové banky? Bush již svůj nedostatek úsudku prokázal. Proč mu dávat další šanci?
Argumenty proti systému „starých kamarádů“ – podle něhož Spojené státy jmenují šéfa Světové banky a Evropa šéfa MMF – jsou dnes obzvláště pádné. Nakolik účinně může banka prosazovat kvalitní řízení a bojovat proti korupci, když je její prezident volen v rámci procesu demonstrujícího chyby v jejím vlastním řízení? Nakolik uvěřitelné může být protikorupční tažení, když s ním přichází člověk jmenovaný administrativou, která je pokládána za jednu z nejzkorumpovanějších a nejneschopnějších v amerických dějinách?
To continue reading, please log in or enter your email address.
To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.
Odstoupení Paula Wolfowitze z čela Světové banky vyřešilo jeden problém, ale zároveň vyneslo na světlo druhý. Když v souvislosti s hledáním kandidáta do čela hlavní rozvojové banky světa poprvé padlo Wolfowitzovo jméno, představa, že hlavní architekt amerického selhání v Iráku má být takto odměněn, se setkala s nevěřícností. Prezident George W. Bush však již od počátku svého pobytu v úřadu usiloval o podkopání multilaterálních institucí a dohod. Wolfowitzova nominace se jevila jako součást tohoto úsilí.
Mělo by se Bushovi, odepsanému prezidentovi s malou podporou doma a ještě menší v zahraničí, umožnit, aby jmenoval příštího prezidenta Světové banky? Bush již svůj nedostatek úsudku prokázal. Proč mu dávat další šanci?
Argumenty proti systému „starých kamarádů“ – podle něhož Spojené státy jmenují šéfa Světové banky a Evropa šéfa MMF – jsou dnes obzvláště pádné. Nakolik účinně může banka prosazovat kvalitní řízení a bojovat proti korupci, když je její prezident volen v rámci procesu demonstrujícího chyby v jejím vlastním řízení? Nakolik uvěřitelné může být protikorupční tažení, když s ním přichází člověk jmenovaný administrativou, která je pokládána za jednu z nejzkorumpovanějších a nejneschopnějších v amerických dějinách?
To continue reading, please log in or enter your email address.
To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.