Spojené státy spotřebují čtvrtinu světové ropy, v porovnání s 8% připadajícími na Čínu. Ačkoliv se pro příští roky očekává vysoký čínský růst, světu v nejbližší době ropa nedojde. Existuje více než bilión barelů potvrzených rezerv a další zřejmě ještě budou nalezeny. Dvě třetiny těchto prokázaných rezerv se však nacházejí v Perském zálivu, a jsou tedy náchylné k nestálostem.
V minulosti měly rostoucí ceny na spotřebu ropy v USA silný dopad. Od cenových vrcholů 70. let se americká spotřeba ropy na dolar HDP snížila o polovinu, což je mimo jiné odrazem všeobecného ekonomického posunu od průmyslové výroby k méně energeticky náročné produkci. Konec konců, vytvořit softwarový program si vyžádá podstatně méně energie než vyrobit tunu oceli.
Na počátku 80. let tvořily náklady na energii 14% amerického hospodářství. Dnes činí 7%. Po úpravě o inflaci, by ceny ropy musely dosahovat 80 dolarů za barel (čili 3,12 dolaru za galon benzinu), aby odpovídaly reálné úrovni zaznamenané v březnu 1981.
Nedojde-li k narušení dodávek a americké hospodářství poroste ročním tempem ve výši 3%, podle vlády USA cena za barel ropy klesne k roku 2010 na 25 dolarů (v dolarech roku 2003) a pak se k roku 2025 zvýší na 30 dolarů. Energetická náročnost hospodářství bude dále klesat průměrným ročním tempem 1,6%, neboť část celkového růstu poptávky budou vyvažovat přírůstky efektivity a strukturální proměny. Nicméně závislost na ropě poroste ročním tempem 1,5%, z 20 milionů barelů denně v roce 2003 na 27,9 milionů v roce 2025.
Americký politický systém má těžkosti shodnout se na promyšlené energetické politice. V průběhu příští dekády se však politika kolem energií může v USA postupně proměnit. Někteří pozorovatelé si všímají nové „geo-zelené“ koalice konzervativních zahraničněpolitických jestřábů, již se obávají americké závislosti na ropě z Perského zálivu, a liberálních environmentalistů.
Z pohledu jestřábů skutečným energetickým problémem není neexistence ropných zásob, ale skutečnost, že jsou soustředěné v neklidné oblasti. Odpovědí je potlačovat americkou žízeň po ropě, nikoliv navyšovat dovozy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zelení tvrdí, že i kdyby dodávky energií byly hojné, schopnost životního prostředí vydržet nápor současných temp spotřeby je omezená. Střed škály scénářů zvažovaných Mezivládním panelem o změně klimatu naznačuje, že atmosférické koncentrace CO2 dosáhnou do roku 2100 bezmála trojnásobku své předprůmyslové hladiny. Zatímco Bushova administrativa zůstává skeptická k vědeckému poznání, o něž se takové odhady opírají, některé státy a místní vlády zavádějí zákonná opatření ke snížení emisí CO2. Ještě důležitější je, že společnosti jako General Electric se zavazují k zeleným cílům, které jdou daleko za vládní regulace.
Tuto novou koalici ilustruje nedávná zpráva Národní komise pro energetickou politiku, v níž jsou zastoupeny obě hlavní americké partaje. Ačkoliv prezident Bush tvrdí, že technologické pokroky v oblasti vodíkových paliv a palivových článků v dlouhodobém výhledu ropné dovozy omezí, jedná se o opatření, která si vyžádají zásadní změny dopravní infrastruktury, a proto k jejich dokončení bude zapotřebí desítek let. Komise navrhuje politiky, jež by bylo možné realizovat dříve.
V nedávné řeči před Kongresem naléhal například James Woolsey, člen komise a někdejší ředitel CIA, na využití hybridních benzino-elektrických vozidel, jejichž baterie by bylo možné dobíjet přes noc pomocí levné elektřiny mimo špičku, na používání energeticky účinného etanolu vyráběného z celulózy a na zvýšení norem výhřevnosti paliv o deset mil na galon. Prohlásil, že jeho program by spotřebu benzinu mohl výrazně snížit během několika let, nikoliv desítek let. Vyhnul by se také potřebě dramatického zvyšování benzínových či uhlíkových daní, které se všeobecně přijímají v Evropě a Japonsku, avšak pro americké politiky nadále představují polibek smrti.
Politiky vlády USA však zřejmě v nejbližších několika letech americkou spotřebu energií výrazně nezmění. I kdyby nová administrativa po Bushově odchodu v roce 2008 zavedla nové politiky, došlo by beztak k prodlevě, než by se důsledky projevily na skutečné spotřebě.
V nejbližších rocích pravděpodobně budou co do vlivu na spotřební vzorce důležitější tržní síly než vládní politiky. Během příštího desetiletí by však společné působení trhů a politik mohlo přinést významnou změnu. Mezi lety 1978 a 1987 vládní regulace například vyústily ve 40% zdokonalení výhřevnosti paliv u nových automobilů vyráběných v Americe.
Budeme-li žít ve světě bez překvapení, pak má zřejmě Bushova administrativa pravdu, že americká žízeň po ropě poroste v příštích dvou dekádách o 1,5% za rok. Avšak politický rozvrat v Perském zálivu nebo nový teroristický útok v USA by mohly prudce vyšroubovat ceny ropy a politické klima v Americe by se také mohlo rychle změnit.
Pravděpodobnost takových událostí není zanedbatelná. Může být pravda, že pro zemi, která spotřebuje čtvrtinu světové ropy, ale vlastní jen 3% jejích rezerv, je energetická nezávislost nemožná. Přesto není zásadní úbytek americké žízně po ropě v dlouhodobějším výhledu vyloučen.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Spojené státy spotřebují čtvrtinu světové ropy, v porovnání s 8% připadajícími na Čínu. Ačkoliv se pro příští roky očekává vysoký čínský růst, světu v nejbližší době ropa nedojde. Existuje více než bilión barelů potvrzených rezerv a další zřejmě ještě budou nalezeny. Dvě třetiny těchto prokázaných rezerv se však nacházejí v Perském zálivu, a jsou tedy náchylné k nestálostem.
V minulosti měly rostoucí ceny na spotřebu ropy v USA silný dopad. Od cenových vrcholů 70. let se americká spotřeba ropy na dolar HDP snížila o polovinu, což je mimo jiné odrazem všeobecného ekonomického posunu od průmyslové výroby k méně energeticky náročné produkci. Konec konců, vytvořit softwarový program si vyžádá podstatně méně energie než vyrobit tunu oceli.
Na počátku 80. let tvořily náklady na energii 14% amerického hospodářství. Dnes činí 7%. Po úpravě o inflaci, by ceny ropy musely dosahovat 80 dolarů za barel (čili 3,12 dolaru za galon benzinu), aby odpovídaly reálné úrovni zaznamenané v březnu 1981.
Nedojde-li k narušení dodávek a americké hospodářství poroste ročním tempem ve výši 3%, podle vlády USA cena za barel ropy klesne k roku 2010 na 25 dolarů (v dolarech roku 2003) a pak se k roku 2025 zvýší na 30 dolarů. Energetická náročnost hospodářství bude dále klesat průměrným ročním tempem 1,6%, neboť část celkového růstu poptávky budou vyvažovat přírůstky efektivity a strukturální proměny. Nicméně závislost na ropě poroste ročním tempem 1,5%, z 20 milionů barelů denně v roce 2003 na 27,9 milionů v roce 2025.
Americký politický systém má těžkosti shodnout se na promyšlené energetické politice. V průběhu příští dekády se však politika kolem energií může v USA postupně proměnit. Někteří pozorovatelé si všímají nové „geo-zelené“ koalice konzervativních zahraničněpolitických jestřábů, již se obávají americké závislosti na ropě z Perského zálivu, a liberálních environmentalistů.
Z pohledu jestřábů skutečným energetickým problémem není neexistence ropných zásob, ale skutečnost, že jsou soustředěné v neklidné oblasti. Odpovědí je potlačovat americkou žízeň po ropě, nikoliv navyšovat dovozy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zelení tvrdí, že i kdyby dodávky energií byly hojné, schopnost životního prostředí vydržet nápor současných temp spotřeby je omezená. Střed škály scénářů zvažovaných Mezivládním panelem o změně klimatu naznačuje, že atmosférické koncentrace CO2 dosáhnou do roku 2100 bezmála trojnásobku své předprůmyslové hladiny. Zatímco Bushova administrativa zůstává skeptická k vědeckému poznání, o něž se takové odhady opírají, některé státy a místní vlády zavádějí zákonná opatření ke snížení emisí CO2. Ještě důležitější je, že společnosti jako General Electric se zavazují k zeleným cílům, které jdou daleko za vládní regulace.
Tuto novou koalici ilustruje nedávná zpráva Národní komise pro energetickou politiku, v níž jsou zastoupeny obě hlavní americké partaje. Ačkoliv prezident Bush tvrdí, že technologické pokroky v oblasti vodíkových paliv a palivových článků v dlouhodobém výhledu ropné dovozy omezí, jedná se o opatření, která si vyžádají zásadní změny dopravní infrastruktury, a proto k jejich dokončení bude zapotřebí desítek let. Komise navrhuje politiky, jež by bylo možné realizovat dříve.
V nedávné řeči před Kongresem naléhal například James Woolsey, člen komise a někdejší ředitel CIA, na využití hybridních benzino-elektrických vozidel, jejichž baterie by bylo možné dobíjet přes noc pomocí levné elektřiny mimo špičku, na používání energeticky účinného etanolu vyráběného z celulózy a na zvýšení norem výhřevnosti paliv o deset mil na galon. Prohlásil, že jeho program by spotřebu benzinu mohl výrazně snížit během několika let, nikoliv desítek let. Vyhnul by se také potřebě dramatického zvyšování benzínových či uhlíkových daní, které se všeobecně přijímají v Evropě a Japonsku, avšak pro americké politiky nadále představují polibek smrti.
Politiky vlády USA však zřejmě v nejbližších několika letech americkou spotřebu energií výrazně nezmění. I kdyby nová administrativa po Bushově odchodu v roce 2008 zavedla nové politiky, došlo by beztak k prodlevě, než by se důsledky projevily na skutečné spotřebě.
V nejbližších rocích pravděpodobně budou co do vlivu na spotřební vzorce důležitější tržní síly než vládní politiky. Během příštího desetiletí by však společné působení trhů a politik mohlo přinést významnou změnu. Mezi lety 1978 a 1987 vládní regulace například vyústily ve 40% zdokonalení výhřevnosti paliv u nových automobilů vyráběných v Americe.
Budeme-li žít ve světě bez překvapení, pak má zřejmě Bushova administrativa pravdu, že americká žízeň po ropě poroste v příštích dvou dekádách o 1,5% za rok. Avšak politický rozvrat v Perském zálivu nebo nový teroristický útok v USA by mohly prudce vyšroubovat ceny ropy a politické klima v Americe by se také mohlo rychle změnit.
Pravděpodobnost takových událostí není zanedbatelná. Může být pravda, že pro zemi, která spotřebuje čtvrtinu světové ropy, ale vlastní jen 3% jejích rezerv, je energetická nezávislost nemožná. Přesto není zásadní úbytek americké žízně po ropě v dlouhodobějším výhledu vyloučen.