Mario Draghi ECB/Flickr

Placebo kvantitativního uvolňování

BRUSEL – Je to téměř půl roku, co Evropská centrální banka ohlásila záměr nakoupit dluhopisy eurozóny v hodnotě zhruba 1,1 bilionu eur. Když byl takzvaný „program rozšířeného nákupu aktiv“ v lednu vyhlášen, ECB zdůrazňovala, že pouze rozšiřuje již existující program, na jehož základě nakupovala malá množství dluhopisů ze soukromého sektoru a kryla jimi vládní cenné papíry. Toto předstírání kontinuity však bylo právě jen předstíráním.

Ve skutečnosti ECB nákupem velkých objemů vládních dluhopisů překračovala rubikon; koneckonců má výslovně zakázáno financovat vlády. ECB se hájila tím, že tento program představuje jediný způsob, jak posunout inflaci blíže k cílové hodnotě ve výši přibližně 2%. Navíc poukazovala na skutečnost, že jen následuje příkladu jiných velkých centrálních bank včetně Bank of England, Japonské národní banky a zejména amerického Federálního rezervního systému, jehož program kvantitativního uvolňování (QE) zahrnoval od roku 2008 do roku 2012 nákup dlouhodobých cenných papírů v celkové hodnotě přes 2 biliony dolarů.

Pomineme-li nejistý právní základ, pak posouzení, zda lze ospravedlnit rozhodnutí ECB přikročit ke kvantitativnímu uvolňování, v konečném důsledku závisí na dopadu tohoto rozhodnutí. I po šesti měsících se však tento dopad hodnotí jen obtížně.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/TIGgOPL/cs;