Většina nezávislých pozorovatelů se shoduje, že rozpočet Evropské unie už neodráží její hlavní úkoly a politické cíle. Dotace do zemědělství, slábnoucího sektoru, spotřebují přes 40% výdajů, přičemž jen málo se vyčlení na budoucnost (výzkum a vývoj) či do oblastí, v nichž se EU musí ujmout nových úkolů, například ve vnitřní a vnější bezpečnosti.
Navíc drtivou většinu příjmů tvoří příspěvky z národních rozpočtů. Vlády členských států tyto příjmy považují za „svoje peníze“ a srovnávají je se „svými příjmy“. Jednání o rozpočtu EU se tedy odehrávají výhradně v rámci propočtů, kolik budou muset zaplatit národní pokladny a kolik získají domácí zemědělci a regiony. Evropští občané nemají jasnou představu, jaké jsou celkové náklady Unie, a mají zájem pouze na věčném zachování transferů v jejich prospěch.
Narůstající odtrženost rozpočtu od cílů Unie zachovávají rozhodovací postupy, jež zmocňují Evropskou radu, která zastupuje vlády členských států, neboť tento orgán musí schválit všechna důležitá rozhodnutí v souladu s pravidlem jednomyslnosti, přičemž Evropskému parlamentu a Evropské komisi je určena jen podružná role.
Většina nezávislých pozorovatelů se shoduje, že rozpočet Evropské unie už neodráží její hlavní úkoly a politické cíle. Dotace do zemědělství, slábnoucího sektoru, spotřebují přes 40% výdajů, přičemž jen málo se vyčlení na budoucnost (výzkum a vývoj) či do oblastí, v nichž se EU musí ujmout nových úkolů, například ve vnitřní a vnější bezpečnosti.
Navíc drtivou většinu příjmů tvoří příspěvky z národních rozpočtů. Vlády členských států tyto příjmy považují za „svoje peníze“ a srovnávají je se „svými příjmy“. Jednání o rozpočtu EU se tedy odehrávají výhradně v rámci propočtů, kolik budou muset zaplatit národní pokladny a kolik získají domácí zemědělci a regiony. Evropští občané nemají jasnou představu, jaké jsou celkové náklady Unie, a mají zájem pouze na věčném zachování transferů v jejich prospěch.
Narůstající odtrženost rozpočtu od cílů Unie zachovávají rozhodovací postupy, jež zmocňují Evropskou radu, která zastupuje vlády členských států, neboť tento orgán musí schválit všechna důležitá rozhodnutí v souladu s pravidlem jednomyslnosti, přičemž Evropskému parlamentu a Evropské komisi je určena jen podružná role.