0

Putinovo měkké autoritářství

Anekdota kolující v těchto dnes Moskvou říká: Američané ještě dva měsíce po prezidentských volbách nevěděli, kdo je jejich prezidentem, kdežto Rusové měli jasno, kdo obsadí Kreml, už dva roky před nedávnými volbami.

Ruské politické kruhy mají spoustu důvodů k potutelné a cynické hrdosti na režim, jejž vynalezly - ten totiž zaručuje výsledek, o který jim jde. Ač volby postrádaly jak dramatičnost, tak pletichaření a rivalitu, svůj význam měly - nikoliv proto, že ruská politická třída dala vale všem podstatným prvkům věrohodných demokratických volebních postupů, nýbrž proto, že uzavřely dějinnou kapitolu ruského liberálně demokratického experimentu a posvětily Putinův nový ruský politický systém.

Jaké povahy je tento nový systém? Jedná se o demokracii s adjektivy, například o demokracii „řízenou", „neliberální" či „volební"? Na tomto pojetí neoblomně lpí jen nemnoho učenců. Nebo jde prostě o systém potměšilého autoritáře? Tento náhled už je všeobecným míněním, a to nejen v Americe, ale i v Evropě.

Ve skutečnosti však je Putinův režim zvláštní a komplikovanou směsí, která spoléhá na dva důležité prvky: osobní moc samotného Vladimíra Putina a čím dál významnější úlohu upevňujících se ruských demokratických institucí. Napětí mezi těmito dvěma silami bude v příštích čtyřech letech hnací silou ruského politického vývoje. Situaci dále komplikuje fakt, že Putin v Rusku představuje nejprozápadnější sílu, neboť státní aparát zůstává konzervativní, tradiční a archaický.