Jak se přibližuje 14. březen a s ním znovuzvolení Vladimíra Putina, je čas udělat inventuru jeho pobytu v prezidentském úřadu. Nejzásadnější věcí, k níž za jeho dozoru došlo, je to, že se Rusko stabilizovalo. A s nastalou stabilitou se odhalila tvář Ruska 21. století.
Většina světa vidí v Putinově Rusku neoautoritativní režim založený na státem řízeném kapitalismu propojeném s vládní byrokracií a obklopeném nezralou občanskou společností. Ve smyslu surové moci je Rusko očividně slabší než někdejší Sovětský svaz. Toto Rusko není schopné se plně sjednotit se Západem a ani po tom netouží.
Avšak ač oslabené, což nesporně je, Putinovo Rusko se stále považuje za velmoc. Vládnoucí elita odmítá proměnu Ruska ve služebně mladšího partnera USA či v nevýznamného člena Západu. Podle ruské elity je reálpolitika 21. století spojením geopolitiky a geoekonomiky s příměsí vojenské síly. Ideologie a hodnoty hrají zanedbatelnou roli.
Jak se přibližuje 14. březen a s ním znovuzvolení Vladimíra Putina, je čas udělat inventuru jeho pobytu v prezidentském úřadu. Nejzásadnější věcí, k níž za jeho dozoru došlo, je to, že se Rusko stabilizovalo. A s nastalou stabilitou se odhalila tvář Ruska 21. století.
Většina světa vidí v Putinově Rusku neoautoritativní režim založený na státem řízeném kapitalismu propojeném s vládní byrokracií a obklopeném nezralou občanskou společností. Ve smyslu surové moci je Rusko očividně slabší než někdejší Sovětský svaz. Toto Rusko není schopné se plně sjednotit se Západem a ani po tom netouží.
Avšak ač oslabené, což nesporně je, Putinovo Rusko se stále považuje za velmoc. Vládnoucí elita odmítá proměnu Ruska ve služebně mladšího partnera USA či v nevýznamného člena Západu. Podle ruské elity je reálpolitika 21. století spojením geopolitiky a geoekonomiky s příměsí vojenské síly. Ideologie a hodnoty hrají zanedbatelnou roli.