0

Putinovy imperiální sny

Rozštěpit národ, abych jej ovládl, je nemorální strategie, jež přetrvává po celé známé dějiny. Tato strategie nacházela své využití od Alexandra Velikého po Stalina Krutého, aby držela národy v područí vůle imperátora.

Sledujeme dnes, jak se tato strategie znovu uplatňuje, když prezident Vladimír Putin kradmo usiluje o obnovení kremelské nadvlády nad zeměmi považovanými za „ztracené“ od chvíle, kdy se roku 1991 zhroutil SSSR. Tím, jak daleko až zašel v nedávných ukrajinských volbách, však Putin jasně světu odhalil své neoimperialistické úmysly.

V reakci na euforické masové protesty v Kyjevě už ruský prezident řekl, že dokáže spolupracovat s jakoukoliv vládou, již si ukrajinský lid zvolí. To jsou jen slova, neboť ani myšlením, ani jednáním Putin nechce dopustit, aby Ukrajině vládl kdokoliv, koho on nedosadí. Pro dosažení tohoto cíle není žádná cena příliš vysoká, a proto byly využity tradiční hrozby, že se Ukrajina rozpade.

Hovořím jako ten, kdo býval předmětem ruských imperiálních plánů. Když se Litva a pak další pobaltské státy – Estonsko a Lotyšsko –, jež Stalin obsadil na začátku druhé světové války, chopily v letech 1990-91 příležitosti získat svobodu, Kreml neseděl s rukama v klíně. Věděl, že ostatní ruské kolonie – takzvané „sovětské republiky“ – by rády nevděčné pobaltské země na cestě ke svobodě následovaly.