Putinova archa

Nedávno jsem po pěti letech navštívil Moskvu. Město mi připadalo jiné a neznámé a zapůsobilo na mě svou schopností se měnit. Dny, které jsem v Rusku strávil, tvořily oficiální schůzky, hodiny ztracené v dopravních zácpách a večery strávené s přáteli, kteří mi chtěli ukázat to nejlepší z moskevského nočního života.

První volný večer jsem byl pozván do podniku nazvaného „Šinok“. Místo se v mnoha rysech podobalo etnickým restauracím kdekoli na světě. Bohatě byly zastoupeny různé ukázky kýče, v tomto případě ukrajinského. Výzdoba interiéru ale měla jeden unikátní prvek – falešnou zeď s okny, která oddělovala část restauračního sálu. Za zdí byly kulisy venkovského dvorku.

Tuto nápodobu hospodářského dvora obývala skutečná kráva a kuřata a husy. Občas se objevila stařena v tradičním oděvu a zvířata nakrmila. Hosté vychutnávající boršč a pirohy ji spokojeně sledovali při práci. „Zaměstnává ji restaurace,“ vysvětlil mi můj známý. „Krmí zvířata a sedí na dvorku, aby vytvářela lidovou atmosféru.“

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/K8OTRFy/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.