Ruská preemptivní kontrarevoluce

FLORENCIE – V roce 2014 ruský prezident Vladimír Putin vrátil svou zemi k diktatuře. Od Kremlu na Krym se teď ruští občané musí vypořádat s nenasytností, strachem a prolhaností diktátora, který během letošního roku vykuchal poslední zbytky mantinelů své moci.

Putinova diktatura je v mnoha ohledech primitivní. Na rozdíl od ideologických motivů sovětské éry staví na emocích. Putin se sice anexí Krymu a intervencí na východní Ukrajině pokouší rozdmýchat všelidovou touhu po impériu, ale tyto činy nejsou o mnoho víc než nepokrytá zlodějina provedená za hluboké noci maskovanými muži; nemají velkou šanci vydobýt si trvalou slávu.

Řada mých kolegů mezi kulturními historiky nesouhlasí. Trvají na tom, že Putinův režim představuje určitou kontinuitu s ruskými kulturními tradicemi. Mají za to, že Rusko zdědilo kulturní DNA, která proniká i revolucemi, jako by k současné imperiální agresi Kremlu na Ukrajině (a máme-li věřit Putinovým pohrůžkám, brzy může následovat Kazachstán) podněcoval nějaký surový gen. Jiní jsou přesvědčeni, že se tato kontinuita uplatňuje skrze národní charakter. Tvrdí, že Rusy jejich zvláštní naturel vede k podpoře Putina, stejně jako údajně podporovali Stalina a Romanovce.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/fS7qsrq/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.