0

Putin a Medveděv: spoluhráči, anebo soupeři?

Rozhodnutí Vladimira Putina působit jako premiér, pokud by se příštím prezidentem Ruska stal Dmitrij Medveděv, proměnilo jejich březnový volební úspěch v praktickou jistotu. Ačkoliv kandidují také lídr komunistické strany Gennadij Zjuganov a Vladimir Žirinovskij za liberální demokraty – na rozdíl od roku 2004, kdy za sebe vyslali náhradníky –, ani jeden z nich nezíská více než 15% hlasů. A i když budeme předpokládat, že Michail Kasjanov, Boris Němcov a předseda Demokratické strany Andrej Bogdanov nějakým způsobem seženou dva miliony podpisů potřebné k účasti ve volbách, výsledek bude týž. Prozatím nemá žádný z nich větší než dvouprocentní podporu.

Medveděvovo vítězství v prvním kole hlasování se tak jeví jako zaručené, avšak důležité otázky vyvstanou až po sečtení hlasovacích lístků. Jak bude moc rozdělena mezi Medveděva a Putina? Kdo bude u kormidla? Bude muset Rusko přepsat zákony a ústavu tak, aby poskytly premiérovi větší oficiální moc? Riskuje Putin politickou budoucnost, když přijímá formálně druhotnou roli a přebírá zodpovědnost za veškerou společenskou i hospodářskou politiku země?

Ruská ústava neumožňuje funkci „technického prezidenta“. Hlava státu má rozsáhlé pravomoci, což samo o sobě znamená, že Medveděv bude silným prezidentem. Navíc je to politik se silnou vůlí a velmi zkušený vykonavatel moci.

Putin však bude silným premiérem – i kdyby jen proto, že je to Putin. Je odhodlán zůstat ještě dlouho nejpopulárnějším člověkem v Rusku. To předpokládá systém vládnutí nejméně se dvěma rozhodovacími centry – a možná také s Putinovou a Medveděvovou stranou Jednotné Rusko, která v nedávných parlamentních volbách získala 64% hlasů oproti 37 procentům v roce 2003. Toto vše představuje z hlediska rozdělení moci očividný pokrok.