Psychoterapeuti znovuobjevují mozek

Když jsem se v osmdesátých letech coby klinický psycholog vzdělával na americké univerzitě s dobrým jménem, o neurovědách se mluvilo jen málo. Vzhledem k ústřední roli mozku v lidské zkušenosti, mě to znepokojovalo. Po několika letech praxe jsem začal prozkoumávat domněle prázdnou vědeckou oblast mezi mozkem a psychoterapií.

Zjistil jsem, že než Sigmund Freud založil psychoanalýzu, zajímal se hluboce o neurologii. V přednášce nazvané ,,Plán vědecké psychologie" navrhoval zkoumat nervové struktury, jež jsou základem lidské zkušenosti. Freud doplnil i hrubé nákresy neuronových sítí, jež představovaly naše vnitřní zkušenosti, obranné mechanismy a některé možné příčiny duševních chorob.

Nepřátelské reakce kolegů Freuda přiměly, aby přednášku odložil, a ta byla vydána až o padesát let později, po autorově smrti. V průběhu 20. století se psychoanalýza a ostatní větve psychoterapie rozešly s neurologií a vytvořily si pro duševno bohatý metaforický jazyk, který málo dbal o mozek a nervový systém. Neurovědy v téže době navršily množství vědomostí o vztahu mozku k pozorovatelnému chování.