Ochrana výzkumu a objevů

Pravidla ochrany duševního vlastnictví, jež hájí myšlenky a materiál vyprodukovaný státem i soukromě financovanými výzkumy, stála u zrodu mnoha lékařských i vědeckých inovací. Bez možnosti registrace patentů na nové vynálezy a objevy – a tudíž zisku z jejich šíření a využívání – by zde nebyl impuls pro mnohdy obrovské investice, které si žádá výzkum a vývoj nových léčiv a průlomových objevů. Nedávné snahy zaměřené na zmapování lidského genomu ale rozvířily debatu o tom, zda tento systém pomáhá realizovat příležitosti nabízené moderní molekulární genetikou. Jsou důvody obávat se, že vědu a její vlastnost přinášet užitek v oblasti zdraví všem bez rozdílu ohrožuje nebezpečně rozšířená tendence usilovat o patentovou ochranu biologických materiálů příliš brzy. Otázky, jež jsou tady v sázce, předcházejí hledání lidského genomu. V roce 1980, spolu s rozvojem nových metod v molekulární biologii a genetice, které se staly příslibem zkrácení mezery mezi základním výzkumem a výdělečnými vynálezy, vydal americký Kongres tzv. Bayh-Doleův zákon, který umožňoval patentovou ochranu objevů financovaných vládními agenturami USA, např. Národními zdravotními ústavy. Záhy patenty získaly také různé výzkumné pomůcky – např. technologie zavádění DNA do buněk, geneticky upravená pokusná zvířata nebo sekvence klonovaných DNA – jež, jakkoli mohou být užitečné pro vývoj lékařských produktů, nejsou samy o sobě produkty. Prostředí, které tento zákon (jenž se stal precedentem pro další země) vytvořil, přineslo nemalý užitek, například dynamický rozvoj biotechnologického průmyslu, který produkoval nové a účinné metody diagnózy a léčby chorob. Spolu s tím ale také ovlivnil výzkum tak, že ochromil praktické využití nových nálezů a vědeckých zjištění. V akademických institucích začaly vznikat referáty duševního vlastnictví, jež měly regulovat výměnu myšlenek a biologického materiálu, které vědci dříve volně sdíleli. Některé firmy dnes externím vědcům zpřístupňují chráněný materiál a metody jen za velmi stresujících a nevýhodných podmínek. Nedávné pokusy o patentování klonovaných genů, genových variant, částí genů, DNA kopií nositelských RNA a geneticky kódovaných proteinů jsou v mnohém opravdu kuriózní případy. Většina dřívějších genových patentů nebyla nijak zvlášť kontroverzních: geny, jež získaly patent, se jasně vztahovaly k příčině nebo způsobu léčby choroby a informace, jež pod patent spadala, byla okamžitě použitelná pro diagnostické testy nebo terapii. S rozvojem klonování a sekvencování lidské DNA se patenty začaly vydávat na mnohem chabějších základech. Americký úřad pro patenty a ochranné známky požadoval jen to, aby daná DNA sloužila jako „molekulární sonda“ – což je vlastnost, jíž lze připsat naprosté většině lidských DNA. Některé z těchto novějších genových patentů narušily tradiční rovnováhu mezi právem na exkluzivitu, jež patenty poskytují vynálezcům, a veřejným odkrýváním nových, užitečných a nezjevných objevů a vynálezů, které by jinak zůstaly utajeny. Ony však odměňují předběžnou a naprosto samozřejmou práci určování sekvence DNA, čímž snižují vyhlídky na finanční návratnost, jíž je potřeba ke stimulování výzkumu, který by určil funkci a užitečnost těchto nově objevených genů. Tento výzkum navíc ztěžuje situace, kdy je ochrana duševního vlastnictví pojata příliš široce. Některé patenty dnes dávají právo na jiné funkčně související geny, a to prostě proto, že jejich sekvence se podobá sekvenci genu předloženého k patentování; jiné patenty se vztahují na funkce genů, o nichž se v době podání patentové žádosti jen spekulovalo. To dává nositeli patentu nárok na aplikace objevené výzkumem jiných. Patentování nekompletních genů a genových variací rovněž znamená, že několik stran může mít nárok na jeden a týž gen, případně jeho část, což nutně komplikuje licencování nových technologií. Americký patentový úřad uvažuje o přísnějších kritériích pro patentování genů: chce klást větší důraz na to, zda jsou nové vynálezy opravdu užitečné. Laťku ale zřejmě bude třeba zvýšit ještě více. Podle nového návrhu bude stále ještě možné vydat patent na gen nebo část genu na základě povrchních a potenciálně zavádějících informací, které závisejí jen na podobnosti mezi novým genem a jinými, dříve popsanými geny. Tyto praktiky podkopávají cíle patentové politiky. Nadhodnocováním vynálezů a tím pádem podporováním nemístně restriktivních licenčních politik totiž brání ve využívání chráněných informací a materiálů, místo aby je podporovaly. Proč by potencionální držitel licence chtěl investovat do vývoje komerčních produktů, když ustanovení o tzv. „míře vlivu“ opravňují držitele vágních a nejasných patentů k podílu ze zisku? K jisté nápravě nicméně už dochází. Národní zdravotní ústav schválil řadu doporučení na podporu čestné výměny biologických informací a mnohé instituce se přidávají k Dohodě o jednotném převodu biologických materiálů, jež tento proces pro vědce značně zjednodušuje. Podobně také příjemci patentů nebo exkluzivních licencí příležitostně a zdarma pro nevýdělečný sektor zpřístupňují významné materiály a metody, jako jsou pokusná zvířata a technologie úpravy genů v buňkách. Také soukromý sektor sem tam uzná klady veřejného odkrytí a otevřeného využívání patentovatelných informací. Například v roce 1998 dalo sdružení farmaceutických firem a soukromých dobrodinců dohromady prostředky pro popsání a zveřejnění znaků lidské variace v naději, že to zvýší pravděpodobnost další výzkumné práce na téma genetických znaků. Má-li věda svým výzkumem poskytovat praktický užitek, musí se nalézt správná rovnováha mezi ochranou a přístupem k informacím a materiálu, nezbytným pro základní výzkum. Jednou z cest k této rovnováze je dávat vědeckému společenství i obecné veřejnosti více informací o faktorech, které ovlivňují diskusi a následky přílišného odklonu jedním či druhým směrem.
http://prosyn.org/epw8EwD/cs;
  1. Patrick Kovarik/Getty Images

    The Summit of Climate Hopes

    Presidents, prime ministers, and policymakers gather in Paris today for the One Planet Summit. But with no senior US representative attending, is the 2015 Paris climate agreement still viable?

  2. Trump greets his supporters The Washington Post/Getty Images

    Populist Plutocracy and the Future of America

    • In the first year of his presidency, Donald Trump has consistently sold out the blue-collar, socially conservative whites who brought him to power, while pursuing policies to enrich his fellow plutocrats. 

    • Sooner or later, Trump's core supporters will wake up to this fact, so it is worth asking how far he might go to keep them on his side.
  3. Agents are bidding on at the auction of Leonardo da Vinci's 'Salvator Mundi' Eduardo Munoz Alvarez/Getty Images

    The Man Who Didn’t Save the World

    A Saudi prince has been revealed to be the buyer of Leonardo da Vinci's "Salvator Mundi," for which he spent $450.3 million. Had he given the money to the poor, as the subject of the painting instructed another rich man, he could have restored eyesight to nine million people, or enabled 13 million families to grow 50% more food.

  4.  An inside view of the 'AknRobotics' Anadolu Agency/Getty Images

    Two Myths About Automation

    While many people believe that technological progress and job destruction are accelerating dramatically, there is no evidence of either trend. In reality, total factor productivity, the best summary measure of the pace of technical change, has been stagnating since 2005 in the US and across the advanced-country world.

  5. A student shows a combo pictures of three dictators, Austrian born Hitler, Castro and Stalin with Viktor Orban Attila Kisbenedek/Getty Images

    The Hungarian Government’s Failed Campaign of Lies

    The Hungarian government has released the results of its "national consultation" on what it calls the "Soros Plan" to flood the country with Muslim migrants and refugees. But no such plan exists, only a taxpayer-funded propaganda campaign to help a corrupt administration deflect attention from its failure to fulfill Hungarians’ aspirations.

  6. Project Syndicate

    DEBATE: Should the Eurozone Impose Fiscal Union?

    French President Emmanuel Macron wants European leaders to appoint a eurozone finance minister as a way to ensure the single currency's long-term viability. But would it work, and, more fundamentally, is it necessary?

  7. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now