0

Pokrokový realismus

Výzkumy veřejného mínění ve Spojených státech ukazují nízkou podporu způsobu vedení zahraniční politiky prezidentem Bushem, avšak zároveň panuje jen malá shoda, co by ji mělo nahradit. Nezřízené ambice neokonzervativců a asertivních nacionalistů během Bushova prvního funkčního období vytvořily zahraniční politiku připomínající automobil s plynovým pedálem, ale bez brzd. Takový vůz musel nutně sjet ze silnice.

Jak by však měla Amerika naložit se svou bezpříkladnou mocí a jakou roli by v ní měly hrát hodnoty? Realisté varují před tím, aby hodnoty rozhodovaly o politické strategii, avšak demokracie a lidská práva jsou již dvě staletí nedílnou součástí americké zahraniční politiky. Demokratická strana by mohla tento problém vyřešit přijetím návrhu Roberta Wrighta a dalších, aby praktikovala „pokrokový realismus“. Co by do takové pokrokově realistické zahraniční politiky patřilo?

Předně by to bylo pochopení síly a hranic americké moci. USA jsou jedinou supervelmocí na světě, ale převaha ještě neznamená impérium nebo hegemonii. Amerika může jiné části světa ovlivňovat, avšak ne ovládat.

Moc vždy závisí na kontextu a kontext dnešní světové politiky připomíná trojrozměrnou šachovou partii. Horní šachovnice vojenské síly je unipolární, avšak na prostřední šachovnici ekonomických vztahů je již svět multipolární. Na spodní šachovnici nadnárodních vztahů (jako jsou klimatické změny, pašování drog, ptačí chřipka či terorismus) je pak moc rozložena chaoticky.