PRINCETON – Mravní pokrok společnosti, říká se často, poznáme podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům. Šimpanzi jsou jako jedinci mnohem silnější než lidské bytosti, ale jako druh je dokážeme držet v zajetí, prakticky bezbranné, v zoologických zahradách a laboratořích. Nejinak podrobena lidské nadvládě jsou zvířata, která chováme jako potravinová, mimo jiné prasnice uzavřené po celou dobu březosti – čtyři měsíce těhotenství, dvě těhotenství ročně – v kójích tak stísněných, že se ani neotočí.
V tomto ohledu začal rok 2013 v Evropě a ve Spojených státech dobře. Prvního ledna vešla v účinnost směrnice Evropské unie, která zakazuje používání samostatných kójí od čtvrtého týdne březosti do doby týden před narozením podsvinčat. Miliony prasnic teď musí mít elementární svobodu nejen se otočit, ale i chodit. Nesmějí být přitom drženy na holém betonu bez slámy či jiného materiálu, který jim umožní uspokojovat jejich přirozený rycí instinkt. Na konci ledna 20 z 27 členských států plnilo tuto směrnici alespoň na 90 % a Evropská komise se chystala podniknout kroky k zajištění plného souladu.
V Americe zase aktivní kampaň Humánní společnosti USA vedla k tomu, že asi 50 předních odběratelů vepřového oznámilo, že přestanou nakupovat maso od dodavatelů, kteří drží prasnice v kójích. (Někteří, včetně Chipotle a Whole Foods, už tak učinili.)
Evropa přesto Spojené státy v oblasti podmínek života hospodářských zvířat daleko předčí. Zákaz kójí pro prasnice je tam pokračováním pokroku usilujícího o nápravu nejkrajnějších forem omezování pohybu zvířat.
První zmizely oddělené kóje pro telata, v roce 2007. Loni byl zakázán chov nosnic ve standardních bateriových klecích, což zajistilo poněkud lepší podmínky pro život stamilionů slepic (byť je stále lze držet v klecích, které výrazně omezují jejich pohyb).
Nové normy představují kompromisy založené na předpokladu, že Evropané budou nadále konzumovat živočišné výrobky a nepřejí si strmý vzestup cen potravin. Jak se dalo čekat, zastánci lepších podmínek pro zvířata nejsou – a neměli by být – spokojeni, přestože nové standardy, jak dokládají vědecká a veterinární sdělení Evropské komise, strádání zvířat omezí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Od 1. ledna je účinná i další evropská směrnice. Zakazuje provádění lékařského výzkumu na šimpanzích. Prošla bez rozruchu, protože už od roku 2003 se žádný evropský lékařský výzkum na šimpanzích neuskutečnil. Za posledních 20 let přestaly šimpanze v lékařském výzkumu používat i další země; ve skutečnosti s touto činností pokračují jen USA a Gabon, přičemž výrazně rozsáhlejší aktivity připadají na USA.
Národní institut zdraví (NIH), americká vládní agentura zodpovědná za biomedicínský výzkum, schválila zprávu doporučující zrušení většiny projektů, jež NIH financuje a jejichž součástí je invazivní biomedicínský výzkum na šimpanzích. Zpráva také doporučuje, aby většina šimpanzů vlastněných a podporovaných NIH byla „uvolněna“ z výzkumu a přeložena do útulků.
NIH si ponechá jen jednu kolonii, čítající zhruba 50 šimpanzů, a každý výzkum prováděný na těchto lidoopech bude muset schválit nezávislý výbor, jehož součástí budou zástupci veřejnosti. Zpráva rovněž doporučuje zvláštní požadavky na umístění zbývajících šimpanzů: držení ve skupinách alespoň po sedmi, minimálně 1000 čtverečních stop (asi 93 m2) na šimpanze, prostor k lezení a příležitosti k hledání potravy. Toto opatření NIH musí ještě svým podpisem potvrdit ředitel Francis Collins.
Za situace, kdy v průmyslových velkochovech stále vedou bědné životy miliardy zvířat, se může zdát, že více prostoru pro prasnice a propuštění několika set šimpanzů z laboratoří není důvodem k velké radosti. Je však třeba oslavit širší souvislosti. Lidé v průmyslových zemích po staletí se zvířaty zacházeli jako s jednotkou produkce, ne jako s vnímavými bytostmi s určitým mravním významem, který od nás vyžaduje, abychom brali odhledy na jejich potřeby. (V tradičních společnostech byly a jsou vztahy mezi lidmi a zvířaty často užší, leč ne vždy pro zvířata lepší.)
Zápas za osvobození zvířat od útisku je morální úsilí srovnatelné s bojem za ukončení lidského otroctví. Ostatně zotročení zvířat, kvůli práci a potravě, je rozsáhlejší a pro náš způsob života významnější, než kdy bylo zotročení jiných lidských bytostí. Až na ojedinělé a krátkodobé výjimky – například v Indii za císaře Ašóky a v Japonsku za šóguna Cunajošiho Tokugawy – pocházejí zákony ochraňující zvířata před krutostí z posledních 200 let.
Bude to tedy nevyhnutelně dlouhý zápas. Jestliže však ve srovnání se špatnostmi, jež lidé na zvířatech stále páchají, působí dosavadní postup trpasličím dojmem, můžeme hledat naději ve skutečnosti, že tempo změny, jak ukazují lednové události, se zřetelně zrychluje.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In the United States and Europe, immigration tends to divide people into opposing camps: those who claim that newcomers undermine economic opportunity and security for locals, and those who argue that welcoming migrants and refugees is a moral and economic imperative. How should one make sense of a debate that is often based on motivated reasoning, with emotion and underlying biases affecting the selection and interpretation of evidence?
To maintain its position as a global rule-maker and avoid becoming a rule-taker, the United States must use the coming year to promote clarity and confidence in the digital-asset market. The US faces three potential paths to maintaining its competitive edge in crypto: regulation, legislation, and designation.
urges policymakers to take decisive action and set new rules for the industry in 2024.
The World Trade Organization’s most recent ministerial conference concluded with a few positive outcomes demonstrating that meaningful change is possible, though there were some disappointments. A successful agenda of reforms will require more members – particularly emerging markets and developing economies – to take the lead.
writes that meaningful change will come only when members other than the US help steer the organization.
PRINCETON – Mravní pokrok společnosti, říká se často, poznáme podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům. Šimpanzi jsou jako jedinci mnohem silnější než lidské bytosti, ale jako druh je dokážeme držet v zajetí, prakticky bezbranné, v zoologických zahradách a laboratořích. Nejinak podrobena lidské nadvládě jsou zvířata, která chováme jako potravinová, mimo jiné prasnice uzavřené po celou dobu březosti – čtyři měsíce těhotenství, dvě těhotenství ročně – v kójích tak stísněných, že se ani neotočí.
V tomto ohledu začal rok 2013 v Evropě a ve Spojených státech dobře. Prvního ledna vešla v účinnost směrnice Evropské unie, která zakazuje používání samostatných kójí od čtvrtého týdne březosti do doby týden před narozením podsvinčat. Miliony prasnic teď musí mít elementární svobodu nejen se otočit, ale i chodit. Nesmějí být přitom drženy na holém betonu bez slámy či jiného materiálu, který jim umožní uspokojovat jejich přirozený rycí instinkt. Na konci ledna 20 z 27 členských států plnilo tuto směrnici alespoň na 90 % a Evropská komise se chystala podniknout kroky k zajištění plného souladu.
V Americe zase aktivní kampaň Humánní společnosti USA vedla k tomu, že asi 50 předních odběratelů vepřového oznámilo, že přestanou nakupovat maso od dodavatelů, kteří drží prasnice v kójích. (Někteří, včetně Chipotle a Whole Foods, už tak učinili.)
Evropa přesto Spojené státy v oblasti podmínek života hospodářských zvířat daleko předčí. Zákaz kójí pro prasnice je tam pokračováním pokroku usilujícího o nápravu nejkrajnějších forem omezování pohybu zvířat.
První zmizely oddělené kóje pro telata, v roce 2007. Loni byl zakázán chov nosnic ve standardních bateriových klecích, což zajistilo poněkud lepší podmínky pro život stamilionů slepic (byť je stále lze držet v klecích, které výrazně omezují jejich pohyb).
Nové normy představují kompromisy založené na předpokladu, že Evropané budou nadále konzumovat živočišné výrobky a nepřejí si strmý vzestup cen potravin. Jak se dalo čekat, zastánci lepších podmínek pro zvířata nejsou – a neměli by být – spokojeni, přestože nové standardy, jak dokládají vědecká a veterinární sdělení Evropské komise, strádání zvířat omezí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Od 1. ledna je účinná i další evropská směrnice. Zakazuje provádění lékařského výzkumu na šimpanzích. Prošla bez rozruchu, protože už od roku 2003 se žádný evropský lékařský výzkum na šimpanzích neuskutečnil. Za posledních 20 let přestaly šimpanze v lékařském výzkumu používat i další země; ve skutečnosti s touto činností pokračují jen USA a Gabon, přičemž výrazně rozsáhlejší aktivity připadají na USA.
Národní institut zdraví (NIH), americká vládní agentura zodpovědná za biomedicínský výzkum, schválila zprávu doporučující zrušení většiny projektů, jež NIH financuje a jejichž součástí je invazivní biomedicínský výzkum na šimpanzích. Zpráva také doporučuje, aby většina šimpanzů vlastněných a podporovaných NIH byla „uvolněna“ z výzkumu a přeložena do útulků.
NIH si ponechá jen jednu kolonii, čítající zhruba 50 šimpanzů, a každý výzkum prováděný na těchto lidoopech bude muset schválit nezávislý výbor, jehož součástí budou zástupci veřejnosti. Zpráva rovněž doporučuje zvláštní požadavky na umístění zbývajících šimpanzů: držení ve skupinách alespoň po sedmi, minimálně 1000 čtverečních stop (asi 93 m2) na šimpanze, prostor k lezení a příležitosti k hledání potravy. Toto opatření NIH musí ještě svým podpisem potvrdit ředitel Francis Collins.
Za situace, kdy v průmyslových velkochovech stále vedou bědné životy miliardy zvířat, se může zdát, že více prostoru pro prasnice a propuštění několika set šimpanzů z laboratoří není důvodem k velké radosti. Je však třeba oslavit širší souvislosti. Lidé v průmyslových zemích po staletí se zvířaty zacházeli jako s jednotkou produkce, ne jako s vnímavými bytostmi s určitým mravním významem, který od nás vyžaduje, abychom brali odhledy na jejich potřeby. (V tradičních společnostech byly a jsou vztahy mezi lidmi a zvířaty často užší, leč ne vždy pro zvířata lepší.)
Zápas za osvobození zvířat od útisku je morální úsilí srovnatelné s bojem za ukončení lidského otroctví. Ostatně zotročení zvířat, kvůli práci a potravě, je rozsáhlejší a pro náš způsob života významnější, než kdy bylo zotročení jiných lidských bytostí. Až na ojedinělé a krátkodobé výjimky – například v Indii za císaře Ašóky a v Japonsku za šóguna Cunajošiho Tokugawy – pocházejí zákony ochraňující zvířata před krutostí z posledních 200 let.
Bude to tedy nevyhnutelně dlouhý zápas. Jestliže však ve srovnání se špatnostmi, jež lidé na zvířatech stále páchají, působí dosavadní postup trpasličím dojmem, můžeme hledat naději ve skutečnosti, že tempo změny, jak ukazují lednové události, se zřetelně zrychluje.
Z angličtiny přeložil David Daduč