3

Nadcházející revoluce v produktivitě

NEW YORK – „Na palubní desce globální ekonomiky opět blikají výstražná červená světla,“ prohlásil britský ministerský předseda David Cameron po listopadovém summitu G20. Má pravdu. Skutečnou hrozbou ale nejsou rizika související s obtížemi v krátkodobém výhledu, jako je návrat Japonska do recese v roce 2014 či vleklá stagnace eurozóny, nýbrž silné protivětry, jimž bude celý svět čelit během nadcházejícího půlstoletí.

Vzdor nervy drásajícímu kolísání posledních 50 let přineslo bezprecedentní globální růstovou dividendu. Hodnotíme-li světovou ekonomiku podle HDP (přiznávám, že jde o nedokonalý nástroj měření), zvětšila se šestkrát. Příjem na hlavu narostl na téměř trojnásobek.

Vytrvalá tvorba bohatství a pokroky ve zdravotnictví v rozvojovém světě od 70. let zvýšily průměrnou očekávanou délku života o 20 let a negramotnost dospělých za posledních 30 let klesla bezmála na polovinu. Nerovnost mezi zeměmi se snížila a z krajní chudoby byla jen za poslední dvě desetiletí vytržena víc než miliarda lidí.

Zůstaneme-li ale v zajetých kolejích, pravděpodobnost, že v příštích 50 letech dosáhneme podobně působivého pokroku, není právě slibná. Mimořádně rychlý růst HDP od roku 1964 roztáčely dvě hlavní síly: expanze nabídky pracovních sil, vycházející ze svižných přírůstků populace, a vytrvalé nárůsty produktivity. Podle chystané zprávy McKinsey Global Institute (MGI) průměrné 3,5% roční tempo růstu HDP v 19 členských zemích G20 (mimo Evropskou unii) a v Nigérii vděčí za zhruba 1,8 procentního bodu pracovní síle a 1,7 bodu produktivitě.