0

Privatizace nigerijské vlády

Nigérie dokáže být smělá na diplomatickém poli, jak dokládá její nabídka azylu pro liberijského prezidenta Charlese Taylora. Chce-li vsak zvrátit chod své skomírající ekonomiky, bude muset projevit podobnou neohroženost.

Nigérie je učebnicovým příkladem nezdařeného rozvoje. Průměrný příjem v zemi se řadí k nejnižsím na světě. Chudoba zde dosahuje epidemických rozměrů, když více než tři čtvrtiny Nigerijců musí vystačit s méně než dvěma dolary na den, a celkové příjmy jsou zde vychýleny ve prospěch bohatých více než kdekoliv jinde na světě. Nejbohatsí dvě procenta Nigerijců vydělávají stejně jako nejchudsích 55 procent dohromady.

V době, kdy se Nigérie chystá pohřbít duchy někdejsích diktátorských režimů, nazrál čas pro odvážné reformy. Vedoucí představitelé země by se přitom měli zaměřit na jedinou klíčovou otázku: na nakládání s ropnými příjmy země.

Nejsmělejsím řesením by paradoxně bylo, kdyby vláda přestala s těmito příjmy vůbec nakládat a přenechala významný podíl získaných prostředků přímo lidu, jak se stalo například v americkém státě Aljaska nebo v kanadské provincii Alberta. Nigerijská vláda by při nejbližsí příležitosti měla svolat konferenci vsech celostátních i regionálních vůdců a dohodnout se s nimi na ústavním zákoně, podle něhož by měla každá domácnost zaručen podíl na ropných příjmech, jehož výse by se stanovovala podle stávajících cen a kvót.