7

Řešení privátního sektoru pro uprchlickou krizi

BRUSEL – Mezinárodní rozvoj není pouze o zmenšování chudoby; je také o zajištění bezpečnosti, stability a ekonomických příležitostí pro chudá a nestabilní společenství a předejít tím odcházení obyvatel ze své domoviny za lepším životem. Pro Západ, který nedočkavě volá po zastavení přílivu uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, je podpora rozvoje mnohem efektivnější přístup než výstavba zdí a žiletkových plotů.

Rozvoj je příliš často nucen hrát v politice druhé housle. Takzvaná válka proti teroru, která začala v roce 2001, se vyvinula v několik brutálních konfliktů, které destabilizují celý Blízký východ, narušují svobodu lidí, podrývají jejich bezpečí a transformují podstatu jejich společenství. To vše lidi žene z domovů a mnohdy i z domovských zemí. Jen konflikt v Sýrii již vysídlil na pět milionů lidí.

Je samozřejmě rozumné tvrdit, že by uprchlíci měli zůstat v první bezpečné zemi, do které se dostanou. Mnoho z nich se však přesto snaží vymanit se z nestability regionu zcela. Sní o životě bezpečí a příležitostí v Evropě a jsou ochotni ujít velkou vzdálenost, aby toho dosáhli – dokonce i pustit se do život ohrožující cesty přes Středozemní moře.

Pro Evropu není možností otočit se k těmto uprchlíků zády – zoufalí lidé budou nadále hlesat bezpečí a naději – ačkoliv si ještě stále lidí myslí, že to možnost je. Když německá kancléřka Angela Merkelová souhlasila s přijetím milionu uprchlíků do Německa, mnozí ji chválili -  a mnozí zatracovali.

Jednoduše absorbovat příliv uprchlíků však také není řešení, přinejmenším ne úplné. Co kdyby Egypt explodoval způsobem, jako se to stalo v Sýrii? Rozvinuté země – z nichž některé odolávaly přijmout jakkoliv uprchlíky – by prostě 20 milionů nově přesídlených lidí neakceptovaly.

Jedinou reálnou možnost pro řešení uprchlické krize je podchycení důvodů vedoucích k přesidlování lidí, včetně terorismu, hladu, nemocí, útlaku, neadekvátní infrastruktury, omezených klíčových zdrojů, nedostatku práce a ekonomických vyhlídek a klesajícího životního standardu. V tomto světle není podpora mezinárodního rozvoje nějakým aktem štědrosti, ale otázkou vzájemného přežití.

Úspěch však vyžaduje přizpůsobení rozvojové politiky ekonomické realitě. Namísto prostého předávání peněz z jednoho státu do druhého, jak svět činil posledních 60 let, je třeba použít rozvojové prostředky k mobilizaci privátního sektoru – skutečného motoru ekonomického růstu a rozvoje. V rozvíjejících se ekonomikách tvoří privátní sektor 90% všech pracovních pozic.

Se správným přístupem by 20 miliard eur roční rozvojové pomoci, poskytnuté EU, mohlo být využito k mobilizaci 300 miliard eur kapitálu pro rozvojový svět, což by měnilo miliony lidských životů k lepšímu. Model je jednoduchý: nejdříve smísit veřejné, privátní a dobrovolné příspěvky; za druhé, investovat peníze za tvrdých standardů privátního sektoru, namísto jejich svěření do rukou marnotratného veřejného sektoru, který s dárcovskými penězi mnohdy zachází s opovržením.

Takové smíšené finanční mechanismy, i přes jejich raný věk, již prokázaly své kvality jinde ve světě. Průzkum Světového ekonomického fóra zjistil, že každý dolar veřejných financí, který byl do těchto iniciativ investován, přilákal 20 dolarů privátních investic. A to nezapočítáváme výhody plynoucí z lepšího účetnictví, výběrových řízení a reportovacích procedur – všechno vedlejší produkty většího zapojení privátního sektoru.

Tento přístup je zejména vhodný v době, kdy se mnoho evropských zemí potýká s líným růstem a čelí přísným fiskálním omezením. Pouze čtyři členové EU nyní investují celosvětově dojednaných 0,7% HDP na rozvojovou pomoc.

Dobrou zprávou je, že evropské vlády čím dál více rozpoznávají potřebu využit potenciál soukromého sektoru k podpoře rozvoje. Minulý měsíc, během plenárního zasedání v e Štrasburku, vyjádřila Evropská komise podporu mému plánu, aby se soukromý sektor stanul v popředí a středu rozvojových projektů.

Nicméně ustanovení investic privátního sektoru jako klíčové komponenty rozvojové strategie Evropské komise je pouze první krok. Komise musí nyní převést slova v akci, což znamená přímé zapojení privátního sektoru a podnikatelů. Stabilizací blízkovýchodních společenství a podporou jejich ekonomického rozvoje může Evropa pomoci zastavit příliv migrantů a azylantů dneška, zatímco si zajistí nové trhy, obchodní příležitosti a partnerství zítřka.