0

Jak zabránit toxickému stresu u dětí

CAMBRIDGE – Co kdyby mohli političtí předáci po celém světě zlepšit školní výsledky dětí a jejich připravenost na povolání, snížit zločinnost a prodloužit průměrnou délku zdravého života – avšak výsledky jejich činnosti by se projevily až po jejich odchodu z veřejných funkcí? Měli by politickou odvahu začít jednat už dnes v nejlepším dlouhodobém zájmu svého lidu? Anebo by zabředli do neúčinných a špatně financovaných snah o dosažení rychlých výsledků a pak by řekli, že něco nešlo?

Díky pozoruhodné konvergenci nových vědeckých znalostí o rozvoji mozku, lidského genomu a účincích raných zkušeností na pozdější učení, chování a zdraví to nejsou jen hypotetické otázky. Máme dost vědomostí, abychom si zajistili budoucnost zlepšováním životních vyhlídek všech našich malých dětí. Nyní je zapotřebí politická vize a vedení.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Vědci dnes mohou věrohodně prohlásit, že první roky dětství – od narození až po 5 let – pokládají základy pro pozdější ekonomickou produktivitu, zodpovědné občanství a život prožitý v dobrém fyzickém a duševním zdraví. Naopak hluboká chudoba, zneužívání, zanedbávání a působení násilí v raném dětství mohou vést k toxickému stresu.

Na rozdíl od normálního nebo snesitelného stresu, který může zvyšovat odolnost a vhodně kalibrovat systém stresové reakce dítěte, je toxický stres způsoben extrémním a trvalým neštěstím v nepřítomnosti podpůrné sítě rodičů, kteří by dítěti pomohli s adaptací. Výskyt toxického stresu může poškodit architekturu rozvíjejícího se mozku, což vede k narušení obvodů a oslabení základů pro budoucí učení a zdraví.

Trvalý neurobiologický efekt na malé děti prožívající toxický stres vede k mnohem vyšší pravděpodobnosti antisociálního chování, zhoršeným výsledkům ve škole a v zaměstnání a špatnému fyzickému a duševnímu zdraví – to vše společnost s obrovskými náklady řeší. Hluboká chudoba je jen jedním z rizikových faktorů toxického stresu a jeho dlouhodobých důsledků.

Největší škody pramení z kumulativní zátěže řady rizikových faktorů včetně zanedbávání, zneužívání, drogové závislosti nebo duševní choroby rodičů a působení násilí. S každým dalším rizikovým faktorem se pravděpodobnost dlouhodobého poškození architektury mozku zvyšuje.

Neurověda a biologie stresu nám pomáhají začít chápat, jak jsou chudoba a další nepříznivé faktory doslova zabudovány do našich těl. Trvalá aktivace stresového systému těla během raného vývoje může poškodit tvorbu nervových spojení, která tvoří naši mozkovou architekturu a nastavují náš systém stresové reakce na úroveň velmi snadné aktivace. Díky tomu chápeme, proč mají děti narozené v těchto podmínkách větší problémy ve škole, s vyšší pravděpodobností páchají trestnou činnost a v pozdějším životě mají větší sklony k srdečním onemocněním, cukrovce a celé řadě dalších fyzických i duševních nemocí.

Zlepšováním podmínek, které toxický stres vyvolávají – neustálým kladením otázky: „Jak můžeme své děti nejlépe ochránit?“ –, by vedoucí představitelé na místní, národní i celosvětové úrovni zlepšili nejen životní vyhlídky svých nejmladších občanů, ale i důsledky pro společnost. Celá řada přístupů a praktik podporujících pozitivní vztahy a kvalitní učení – doma, v programech rané péče a vzdělávání i prostřednictvím cílených intervencí – může mít pozitivní dopad, je-li založena na solidních důkazech a přizpůsobena specifickým potřebám, které má řešit.

Rozsáhlá ekonomická analýza demonstrovala kromě krátkodobých přínosů pro jednotlivce také značné finanční přínosy pro společnost v budoucích letech. Vědci poukazují na tři věci, které můžeme učinit, abychom zajistili rovné podmínky:

·        Zpřístupnit základní lékařské služby a ranou péči a vzdělávání všem malým dětem

·        Poskytnout větší finanční podporu a bohaté zkušenosti s učením malým dětem žijícím v chudobě

·        Nabídnout specializované služby malým dětem prožívajícím toxický stres ze složitých životních podmínek.

Vědecké principy rozvoje v raném dětství se nemění podle příjmu rodiny, typu programu nebo zdroje financování. Programy sledující nepříznivé životní podmínky a reagující na specifické potřeby jednotlivých dětí a rodin v otázce zdraví a rozvoje mohou vést v rozvinutých zemích k výsledkům, jejichž přínos vysoce přesahuje náklady. V rozvojových zemích je přesun mezinárodních investic z výlučného zaměření na přežití dítěte k integrovanému přístupu ke zdraví a rozvoji větším příslibem než řešení každé této oblasti samostatně.

Děti postižené značnou ekonomickou nejistotou, diskriminací nebo podvýživou mají největší prospěch z účinných intervencí. Neurověda, rozvoj dítěte i ekonomika tvorby lidského kapitálu ukazují na stejný závěr: vytvoření správných podmínek pro rozvoj v raném dětství je mnohem účinnější než snaha řešit problémy později.

Fake news or real views Learn More

A konečně platí, že vedoucí role nespočívá jen v chytrých ekonomických rozhodnutích. Spočívá rovněž v morální zodpovědnosti, moudrosti, úsudku a povaze – a také ve využívání znalostí k prosazování pozitivních sociálních změn.

Negativní důsledky chudoby a jiných forem nepřízně osudu nejsou nevyhnutelné. Propast mezi tím, co víme, a tím, co děláme, se rozšiřuje a je stále nepřiměřenější. Nastal čas postavit se do čela boje za zájmy zranitelných dětí.