0

Jak předejít příští krizi eura

LUCEMBURK – Mnoho píle a energie se dnes věnuje snaze institucionálně ukotvit mechanismus pro řízení krizí v eurozóně. Jedná se o správný a důležitý cíl. Mnohem významnější výzvou – již doprovodná diskuse z velké části postihuje – je ovšem potřeba krizové prevence.

Na předvánočním summitu Evropské unie se evropské hlavy států a vlád v zásadě dohodly, že Evropský mechanismus finanční stability (EFSF) se sídlem v Lucembursku, který byl v květnu 2010 ušit prakticky přes noc, nahradí v roce 2013 novým, stálým mechanismem evropské stability. Toto rozhodnutí – a rychlost, s níž ho bylo dosaženo – reflektuje pochopení faktu, že institucionální rámec eurozóny zůstane neúplný, dokud nevzniknou jasná pravidla pro řešení finančních krizí.

Jenže ačkoliv je jasné, že pro případ, že by eurozónu znovu zasáhla finanční nákaza, budou zřízena důkladná a dobře vybavená karanténní oddělení, mnohem účinnější by byla vakcína, která by infekci předešla. Na politické scéně se vývoji takové vakcíny bohužel věnuje málo pozornosti.

Vycházet by se mělo ze slabin pravidel a směrnic eurozóny. Osobitým rysem měnové unie je neexistence společného státu, navzdory jednotné měně. Architekti eura si dobře uvědomovali, že nezbytným předpokladem stability nové měny je udržování zdravých veřejných financí v zúčastněných státech. Kompromisu bylo dosaženo Paktem stability a růstu (PSR) a jeho ustanoveními o dodržování maastrichtských kritérií, která se pokoušela kvantifikovat fiskální zdravotní stav suverénních států, aniž by zasahovala do jejich rozpočtových a daňových politik.