0

Jak předejít příští bankovní krizi v Evropě

Otřesy vyvolané americkou hypoteční pohromou nepřestávají rezonovat, a tak se objevují sílící obavy o schopnost Evropy vědět si rady s finanční krizí v rozsáhlém měřítku. Závažná pochybení v regulaci bank – v Německu, Británii a snad i Francii – poškodila věrohodnost národních soustav pro dohled a kontrolu. To je ale jen část problému. Evropská unie zůstává zoufale nedostatečně vybavená pro řešení krizí, které dosud nenastaly: přeshraničních krizí vyvolaných rostoucí vzájemnou závislostí bank EU.

Finanční integrace EU začala se vší vážností v 80. letech a Evropská komise a Evropská rada udělaly v reformě finančního sektoru obrovské pokroky. K milníkům vývoje patřila rozhodnutí z let 1986 až 1988 odstranit veškerá omezení přeshraničních kapitálových toků a zahájení legislativního akčního plánu v oblasti finančních služeb roku 1999. Bylo zavedeno euro a rychle se stalo druhou světovou měnou, hned po dolaru.

Méně zřejmé je možná to, že rozhodnutí EU z let 2000-2002 přijmout Mezinárodní standardy účetního výkaznictví dalo do pohybu mimořádný posun směrem ke globální harmonizaci účetních pravidel. Komisí vedená vytrvalá obrana konkurenční soutěže v bankovním sektoru – obzvlášť v Portugalsku, Německu, Itálii a Polsku – zároveň ukončila éru protekcionismu maskovaného za obezřetný dohled; to přispělo k pobídnutí k přeshraniční finanční integraci v rozsahu, který je ve vyspělých ekonomikách bezprecedentní.

Tyto úspěchy přišly během období pozoruhodné stability na evropských finančních trzích. Evropa vypadala jako bezpečný přístav v rozbouřeném finančním světě i během temných dní Evropského měnového systému v letech 1992 až 1993. Nejednu zemi mimo Evropské společenství postihla bankovní krize, včetně sousedního Norska, Švédska, Finska a Turecka i mnoha východoevropských států během přechodu od komunismu.