NEW YORK – V subsaharské Africe by každé dítě s horečkou mělo dostat okamžitou lékařskou péči, aby se předešlo jeho úmrtí na malárii nebo zápal plic. V době, kdy panika ze šíření eboly zachvacuje Libérii – a také Sierru Leone, Guineu a Nigérii –, si však tamní lidé stále více spojují odborníky na klinickou medicínu a zdravotnická zařízení s možným vystavením se této nemoci. Chceme-li zajistit, aby dál vyhledávali péči ve chvíli, kdy ji potřebují, musíme zkvalitnit polní kliniky a investovat do místně najímaných komunitních zdravotníků (CHW), kteří mají přístup ke zranitelným lidem přímo v jejich domovech.
Výskytu eboly dozajista dlouho předcházely nedostatky v liberijském systému zdravotní péče, kdy zhruba 28% ze čtyř milionů obyvatel země postrádá přístup k dostatečným kapacitám. Všeobecná mírová dohoda z Accry z roku 2003 možná ukončila léta občanské války, avšak zanechala v zemi pouhých 51 lékařů a zdecimovanou infrastrukturu.
Vzhledem k velmi malému počtu kvalifikovaných profesionálních zdravotníků vyžaduje náprava zdravotnického systému víc než jen vybudovat po celém liberijském venkově, hustě zalesněném deštnými pralesy, nové nemocnice a kliniky. Liberijská vláda si podobně jako další vlády v subsaharské Africe naštěstí uvědomuje potřebu investovat ve venkovských okrscích do výcviku CHW, kteří budou léčit průjmová onemocnění, zápal plic a malárii – tři hlavní příčiny úmrtí dětí do pěti let věku.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
To think that technology will save us from climate change is to invite riskier behavior, or moral hazard. Whether a climate solution creates new problems has little to do with the solution, and everything to do with us.
offers lessons for navigating a field that is fraught with hype, unintended consequences, and other pitfalls.
NEW YORK – V subsaharské Africe by každé dítě s horečkou mělo dostat okamžitou lékařskou péči, aby se předešlo jeho úmrtí na malárii nebo zápal plic. V době, kdy panika ze šíření eboly zachvacuje Libérii – a také Sierru Leone, Guineu a Nigérii –, si však tamní lidé stále více spojují odborníky na klinickou medicínu a zdravotnická zařízení s možným vystavením se této nemoci. Chceme-li zajistit, aby dál vyhledávali péči ve chvíli, kdy ji potřebují, musíme zkvalitnit polní kliniky a investovat do místně najímaných komunitních zdravotníků (CHW), kteří mají přístup ke zranitelným lidem přímo v jejich domovech.
Výskytu eboly dozajista dlouho předcházely nedostatky v liberijském systému zdravotní péče, kdy zhruba 28% ze čtyř milionů obyvatel země postrádá přístup k dostatečným kapacitám. Všeobecná mírová dohoda z Accry z roku 2003 možná ukončila léta občanské války, avšak zanechala v zemi pouhých 51 lékařů a zdecimovanou infrastrukturu.
Vzhledem k velmi malému počtu kvalifikovaných profesionálních zdravotníků vyžaduje náprava zdravotnického systému víc než jen vybudovat po celém liberijském venkově, hustě zalesněném deštnými pralesy, nové nemocnice a kliniky. Liberijská vláda si podobně jako další vlády v subsaharské Africe naštěstí uvědomuje potřebu investovat ve venkovských okrscích do výcviku CHW, kteří budou léčit průjmová onemocnění, zápal plic a malárii – tři hlavní příčiny úmrtí dětí do pěti let věku.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in