Léčba za časů eboly

NEW YORK – V subsaharské Africe by každé dítě s horečkou mělo dostat okamžitou lékařskou péči, aby se předešlo jeho úmrtí na malárii nebo zápal plic. V době, kdy panika ze šíření eboly zachvacuje Libérii – a také Sierru Leone, Guineu a Nigérii –, si však tamní lidé stále více spojují odborníky na klinickou medicínu a zdravotnická zařízení s možným vystavením se této nemoci. Chceme-li zajistit, aby dál vyhledávali péči ve chvíli, kdy ji potřebují, musíme zkvalitnit polní kliniky a investovat do místně najímaných komunitních zdravotníků (CHW), kteří mají přístup ke zranitelným lidem přímo v jejich domovech.

Výskytu eboly dozajista dlouho předcházely nedostatky v liberijském systému zdravotní péče, kdy zhruba 28% ze čtyř milionů obyvatel země postrádá přístup k dostatečným kapacitám. Všeobecná mírová dohoda z Accry z roku 2003 možná ukončila léta občanské války, avšak zanechala v zemi pouhých 51 lékařů a zdecimovanou infrastrukturu.

Vzhledem k velmi malému počtu kvalifikovaných profesionálních zdravotníků vyžaduje náprava zdravotnického systému víc než jen vybudovat po celém liberijském venkově, hustě zalesněném deštnými pralesy, nové nemocnice a kliniky. Liberijská vláda si podobně jako další vlády v subsaharské Africe naštěstí uvědomuje potřebu investovat ve venkovských okrscích do výcviku CHW, kteří budou léčit průjmová onemocnění, zápal plic a malárii – tři hlavní příčiny úmrtí dětí do pěti let věku.