0

Síly budoucnosti

Při zpětném ohlédnutí za bouřlivým rokem, který se nyní chýlí ke konci, cítí člověk pokušení zaměřit se na to, co vedoucí američtí představitelé začali označovat za širší Střední východ. Takový pohled nás očividně přivede do Iráku, do Izraele a do Palestiny – a také k terorismu.

Trvalý mír na Blízkém východě by mohl vést k větší prosperitě a spolupráci ve světě. Použijeme-li však širší měřítko, pak se problémy na Blízkém východě jeví pouze jako jeden aspekt hlubších posunů mezi světovými mocnostmi. Tektonické změny vyplavaly v roce 2004 na povrch. Začali jsme vidět „síly budoucnosti“, abychom si vypůjčili titul nedávného bestselleru bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta.

Exkancléř Schmidt si je jist dvěma různými vývoji. Spojené státy zůstanou klíčovým hráčem a moc Číny bude i nadále růst. Méně jist si je již budoucností Evropy, Ruska a Blízkého východu.

Rok 2004 skutečně přinesl potvrzení tvrdé síly Ameriky – a volbu jejích voličů pro politiku hodnot namísto politiky zájmů. Američané si možná nepřejí své vojáky a vojenské vybavení na desítkách, ne-li stovkách míst po celém světě, ale akceptují prezidenta, který jim nabízí prosté – často válečnické – jistoty.