Postamerický Izrael

PAŘÍŽ – Izrael je jedno z mála míst na světě, kde lze George W. Bushe vítat se skutečným nadšením, ba s náklonností. Nejméně oblíbený americký prezident soudobých dějin si tedy vychutnal triumfální uvítání v Jeruzalémě, kde byl čestným hostem mezinárodní konference naplánované a uspořádané izraelským prezidentem Šimonem Peresem ku příležitosti 60. výročí založení židovského státu.

Významnou součástí programu byl historický revizionizmus a Spojené státy byly vykresleny jako nejvěrnější opora a spojenec Izraele od roku 1948. Ve skutečnosti se americký ministr zahraničí George C. Marshall v roce 1948 snažil prezidentu Harrymu Trumanovi v uznání Izraele zabránit. Rovněž Suezská krize roku 1956, kdy USA překazily společný francouzský, britský a izraelský plán na obsazení Suezského průplavu, byla vylíčena v politicky korektním světle, stejně jako komplikovaná diplomacie Henryho Kissingera během Jomkippurské války roku 1973.

Obětí a polibky Bushe, Perese a izraelského premiéra Olmerta byly nepopiratelně dojemné, ale též znepokojivé – a nejen proto, že na programu povětšinou chyběly seriózní zmínky o Palestincích. Člověk měl pocit, že šlo o jistou obdobu taneční zábavy na Titaniku – vyvrcholení privilegovaného partnerství ve chvíli, kdy už se láme, velkolepá oslava něčeho, co užuž spěje k zániku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/1PzwiGo/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.